"Na verandě drcl do dveří bez kliky a holou předsíní prošel do kuchyně. U stolu seděl hlouček jeho bratří a sester. Byli už skoro po svačině a jen posledek druhého zředěného čaje zbýval na dně skleněných džbánků a zavařeninových skleniček, sloužících za šálky. Na stole se povalovaly pohozené kůrky a střídky pocukrovaného chleba, zahnědlé od rozlitého čaje...z druhé strany krbu spustil nejmladší bratr Tichá noc. Jeden po druhém se k němu ostatní přidávali, až zpíval celý sbor. Zpívali tak celé hodiny, jednu jednohlasou píseň za druhou, jednu sborovou píseň za druhou, až na obzoru pohaslo bledé světlo, až vystoupily první tmavé mrákoty a nastala noc. Chvíli čekal a poslouchal, potom se i on dal do zpěvu. S mukou v srdci poslouchal za jejich křehkými svěžími dětskými hlasy svrchní tón únavy. Ještě nevykročili na životní pouť, a už jsou z ní utrmáceni..."