Můj příteli
Tobě adresuji tyto řádky
I když někde z nepoznané dáli
Ty nepošleš mi jedno slůvko zpátky
Já žiju tady plně
Piju z radosti a krásy
Svátečního
sluncem zblázněného dne
A rád si vzpomenu i na ty předbudoucí časy
Kdy všední den byl často laskavější
Tvou rozesmátou tváří
A zoufalství jež zdálo se
že nikdo nevyřeší
Vyschlo v prach pod blahodárnou září
Tvých dětsky upřímných očí
Jež vidí za skořápku špatně hraných rolí
Já přiznám se měl strach
Že nepochopíš mé bolavé nitro
Potom však styděl jsem se zas
Že do slov chtěl jsem halit to
Co snad je pouze výboj skryté melodie
Jež do tváře mi žene plachý úsměv
Dnes já tvůj obraz nosím stále v sobě
A ty možná ani netušíš
Že na rtech mi ulpěl plachý úsměv
A v oku slza
Ty jediný mě nikdy nezradíš
Můj příteli
Tak jako mě často zrazují mé sny
Můj příteli
Tobě adresuji tyto řádky
I když příliš hořce a zoufale vím
Že nepošleš mi jedno slůvko zpátky
1976(?), dlouho před "comingoutem"