strana 3Ještě dále postupují v pozitivních hodnotách spektra vnímání homosexuality ti, kteří volají po respektu této minority směrem od heterosexuální majority. Tito demagogové opět nesprávně pracují s významovou složkou slova respekt. Toho, o němž objektivně prohlásíme, že je hoden respektu, pasujeme do role člověka, který by se měl těšit velké společenské úctě a zásluhám. K respektované osobě nebo sociální skupině pak okolí neprojevuje pouhou lhostejnost, naopak k ní zaujímá všeobecný postoj uznání. Potom se však musím ptát na to, co je na homosexualitě všeobecně společensky uznáníhodné? Opět musím zopakovat to, co jsem již napsal v předchozím odstavci: Je nesporné, že mezi homosexuály je mnoho osob natolik významných, kteří zaslouží všeobecný respekt. Tento respekt však nemůže být nikterak příčinně souviset s tím, že se dotyčná osoba projevuje homosexuálně. Respekt k určitému člověku nemůže být zásadně založen pouze na jeho sexuální identifikaci, jak mnozí očividně proklamují. Tato falešná představa dle mého názoru nemá co dočinění se všeobecnou potřebou po individuálním uznání jednotlivce, který se vymezuje v rámci společnosti homosexuálně, ale spíše je spojena s určitými názorovými předpoklady, které bych spíše označil za extrémní sexuální patriotismus a potřebu uměle zvyšovat míru všeobecného zájmu o homosexuální minoritu v duchu homosexuálního maskulinismu nebo feminismu.
Existují však i názory, které vnímají respekt v obecnější míře jako: „důležitý druh lidského postoje k jiným osobám, názorům i kulturám. Zahrnuje jisté dobrovolné sebeomezení a toleranci, ale ne proto, že by byl vůči nim lhostejný, nýbrž protože si jich váží a uznává jejich cenu.“ S tímto vymezením ale z hlediska významové analýzy také nemohu z velké části souhlasit. Nemohu souhlasit se slovním spojením „váží si jich a uznává jejich cenu“. Vážit si někoho se dá modifikovat jako projevování úcty. Vážit si někoho nebo mu projevovat úctu lze na základě nějakých nesporných osobních kvalit dotyčného. Samo o sobě to slovo musí obsahovat určité pozitivní hledisko vnímání, jelikož jak víme, opakem tohoto slova je slovo pohrdání, které se nepochybně nalézá na pomyslné záporné ose vnímání kvalit dotyčné hodnocené osoby. Dále bych rád zmínil, že to slovo samotné se musí pojmově vázat k nějaké určité vlastnosti. Většinou projevujeme úctu kvůli nějakému konkrétnímu důvodu. Domnívám se, že projevovat úctu na základě vrozené ne-volně získané dispozice člověka je poněkud nesmyslné. Stejně tak neprojevujeme úctu kvůli tomu, že někdo trpí např. postižením. Samozřejmě, že v obecnějším pohledu k němu jistou formu úcty nebo chcete-li respektu, chováme, ale je to podle mého úplně jiný druh respektu nebo úcty. Podívejme se např. na někoho, kdo trpí postižením. Je jasné, že k takovému člověku chováme respekt, je to však úplně jiný respekt než ten, který máme např. k vynikajícímu sportovci. Respekt, který se váže k postiženému člověku, je založen na daleko obecnější formě respektu k životu, nebo např. respektu k člověku jako takovému, je to projev respektu, který by měl být chován ke všem lidem bez rozdílu rasy, zdravotního stavu, orientace atd. Je to všeobecná úcta k člověku. Respekt podle té definice má být založen na uznání ceny daného člověka. V tomto případě však přece není založen na uvědomování si ceny toho postiženého! Postižení jako takové nemá žádnou uznáníhodnou cenu, která zaslouží sama o sobě pozitivní vztah, neboť je to pouze statusová vlastnost individua (stejně jako homosexualita). Tímto respektem je však spíše vyjádřeno to, že existence postižení nebude důvodem pro pohrdání člověkem, jelikož tento respekt se přímo neváže k postižení jako takovému, ale obecnému respektování bytosti bez rozdílu na fyzické a duševní rozdíly mezi lidmi v duchu zachování stejného základního respektu ke všem. To je ale naprosto jiný respekt než k někomu, kdo se o něj zasloužil na základě svých osobních nadstavbových kvalit. Obecný respekt má podle mě daleko blíže k běžné toleranci než např. respektu k někomu, kdo zachránil něčí život. Když to obrátím, tak to bude ještě zřejmější: Určitě vidíte rozdíl mezi souslovími: Být respektován a těšit se respektu. Být respektován se váže k obecnému respektu – znamená to být tolerován a zároveň nebýt ignorován (Každý má právo být respektován stejnou měrou). Zatímco těšit se respektu znamená být uznáván, těšit se všeobecné úctě na základě nějakého kvalitativně pozitivního důvodu (Každý nemá právo se těšit respektu). A Homosexualita jako taková přeci není ničím nadstavbovým, díky čemuž by se měla těšit respektu, proto nelze požadovat respekt pro homosexuály, lze požadovat pouze respekt k lidské bytosti. Homosexualita není nic kvalitativně hodnotného, čeho je nutné si zvlášť vážit (odděleně od ostatních atributů člověka). Lidé by si měli homosexuálů vážit v rámci obecného vnímání respektu k člověku jako lidské bytosti, nikoliv si však vážit homosexuálů jako něčeho speciálně vymezeného. Proto požadavek respektu k homosexuálům vidím jako poněkud zbytečný a právo na respektování homosexuality jako nelegitimní, jelikož si nedokážu zodpovědět otázku, kde je v homosexualitě přítomen z definice nutný objektivní prvek ceny. V čem spočívá ta specifická cena homosexuality oproti heterosexualitě?