strana 2Nyní je na místě odhalit, zdali je taková představa existence diskriminace na základě homosexuální orientace vůbec pravdivá. Je nesporné, že postavení homosexuálů bývalo na našem území v historii poněkud neuspokojivé, v 90. letech se začaly mnohé aktivistické skupiny tímto problémem zabývat a řešit ho. V současné době je celkem nepochybné, že česká společnost v otázkách vnímání homosexuální minority vykazuje známky vysoké míry tolerance, což má svoje důvody nejen v kulturní osvětě po roce 1989, čímž ČR v rámci tolerance ke gayům drží nejen pomyslné první místo mezi zeměmi východní Evropy a zeměmi postkomunistickými, ale často v této problematice předchází i mnohé vyspělejší země západu. Osobně vidím problém už se samotným významem slova tolerance k homosexuální menšině v kontextu jeho výkladu GLBT aktivisty. Často se setkáváme s tím, že aktivisté jsou nespokojeni s tím, že společnost homosexuály pouze toleruje. Takovou toleranci považují za stav, kdy člověk něco nepříjemného nebo nežádoucího vytěsňuje a snaží se to přijmout a naučit se s tím žít. Takovou toleranci, kvůli níž mají pocit, že jsou společností přehlíženi, by rádi vyměnili za všeobecný respekt ze strany heterosexuální majority. S tímto pojetím musím nesouhlasit. Je to naprostá slovní demagogie a projev nepochopení významového základů slov tolerance, přehlížení a respekt. Slovo tolerance značí schopnost snášenlivosti vůči něčemu, k čemu někdo jiný tuto snášenlivost neprojevuje. Je tedy jisté, že toleranci můžeme projevovat vůči jevům, které často bývají z pohledu jiných osob vnímány negativně, resp. jsou jimi nesnášeny. Homosexualita se dá z historického hlediska označit za jev, který byl doslova nežádoucí, čili k tomu, aby se do budoucna v rámci celé společnosti nežádoucím nestával, je zapotřebí, aby vůči němu lidé zachovávali postoj snášenlivosti – tolerance. V okamžiku, kdy sto procent společnosti bude k homosexuálům mít vztah snášenlivý, nebude už možno do budoucna o potřebnosti toleranci mluvit, jelikož zmizí objektivní podmínka pro existenci tolerance, a to nežádoucí potřeba. Homosexualita jako společenský jev se stane jevem naprosto neutrálním, což považuji za naprosto ideální stav. V existenci neutrální tolerance proto vidím naprosto postačující východisko pro zlepšení vztahů mezi homosexuály a heterosexuály. Pokud aktivisté mluví o existující toleranci jako o přehlížení, musí si uvědomit, že tímto posunují hodnotově homosexualitu od nesporně nutného neutrálního vnímání směrem napravo do pozitivních hodnot. Přehlížení je totiž jev, při kterém si někdo záměrně něčeho nevšímá, ačkoliv by si toho dle relativně objektivních hledisek všimnout měl. O přehlížení můžeme mluvit v případě, že se budeme procházet historickým centrem města a vědomě si nevšimneme krásné památky. V přehlížení je přítomen prvek subjektivní ztráty zájmu nad něčím, co však za zájem stojí. Historická památka má totiž objektivně pozitivní význam a má se za to, že takové přehlížení může být na škodu. Na druhou stranu půjdeme-li po sídlišti a nevšimneme si neutrálního paneláku, tak o přehlížení nemůžeme mluvit, jelikož z objektivních hledisek těžko najdeme pozitivní (v tomto případě vjemovou) hodnotu, kvůli které stojí za to se na panelák z hlediska architektonické jedinečnosti podívat. V případě, že něco označíme za nežádoucí k přehlížení, vlastně říkáme, že za předpokladu, že něco takového přehledneme, se o něco podstatného ochuzujeme. Je pak otázka, zdali je homosexualita hodna nepřehlížení. Je na homosexualitě něco, co v sobě skrývá objektivní hodnoty, kterých by si měli být vědomi všichni? Podle mne je homosexualita pouze subjektivní charakteristikou každého jedince. Je to dispozice určitého individua, která svým způsobem může nepřímo ovlivňovat společnost, avšak pouze způsoby, které nejsou nikterak typické pouze pro homosexuální jedince a nemusí souviset pouze s homosexualitou jako takovou. V tomto ohledu je homosexualita naprosto neutrálním pojmem. Jistě existují homosexuálové, kteří stojí za nepřehlédnutí, musíme však správně určovat, co konkrétně stojí za důvody, díky nimž stojí za nepřehlížení. Ty totiž nespočívají v jejich homosexuální orientaci jako takové, ale v prvcích jejich osobnosti, které sice mohou být homosexualitou ovlivněny, ale nikoliv pouze na základě odlišné sexuální identifikace.