strana 1V poslední době mě velmi znepokojují aktivistické snahy některých našich homosexuálních spoluobčanů, kteří mají tendence vstupovat do různých GLBT spolků, někteří dokonce zakládají nové (jako například relativně nový spolek na půdě UK – Charlie) tyto spolky mají směřovat ke kvalitnější seberealizaci členů nebo například řešení problémů, které jsou zapříčiněné diskriminací na základě odlišné sexuální identifikace homosexuální minority. Jak je patrno z mnohých názorů, spolky se chtějí zasazovat o poskytování důstojného zázemí pro homosexuály v rámci svého prostředí, poukazují při tom na existenci nerovného zacházení na základě rozdílné sexuální orientace. Osobně nemám problém se vznikem jakýchkoliv sdružení za předpokladu, že existuje určitá komplexnější potřeba určitého množství jedinců kolektivně se sdružovat a sociálně-politicky se vymezovat na základě nějaké smysluplné ideové platformy. Nemohu však ztotožnit se spolkem, který se opírá ve svých myšlenkových základech o boj, který je naprosto zbytečný, nemá jediný opodstatněný důvod pro svou vlastní realizaci a využívá slovních obratů, jejichž význam byl ve své době jistě velice důležitý, avšak dnes s ohledem na úroveň společenského postavení gayů a lesbiček v současné české společnosti už zavání spíše pocitem obsahové prázdnoty.
Nezávislý pozorovatel má často pocit, že zakladatelé tohoto spolku pracují téměř neustále s utkvělou nepravdivou představou existence diskriminace homosexuálů. Dá se tvrdit, že diskriminace jako taková v našich podmínkách už dávno neexistuje a že podobné projevy GLBT aktivismu jsou zbytečné a aktivisty je pak možno vnímat jako ty, jejichž hlavním cílem je pouze snaha společensky-politického zviditelnění, za nímž se však neskrývá všeobecná a upřímná kritika nežádoucího společenského jevu, ale spíše zneužití palčivého problému pro získání širší podpory, která pak ve výsledku nepřináší řešení zpočátku avizovaného společenského neduhu, ale přináší s sebou spíše jen prezentaci osobní nespokojenosti s problémy, v rámci existence člověka jako homosexuála a jeho sociální interakci s okolním světem, které jsou však v rámci celistvějšího kontextu problematiky diskriminace pouze marginálního charakteru. Představitelé takových spolků se pak snaží všemožnými silami a argumenty ostatní kolem sebe přesvědčovat, že diskriminace homosexuálů je jevem všudypřítomným a negativně ovlivňujícím naši společnost. Toto celé snažení pak může být vnímáno v rámci představy: „Pokud chci nějaký problém řešit, musím problém nejdřív vytvořit nebo stav, který a priori problémem není, za problém označit.“
Mnozí zástupci aktivistů se také často pasují do role nezávislých mluvčích komunity, zastávají názory, které veřejně ventilují, a důsledek je často negativní, jelikož jejich závěry nejsou odrazem obecné ideové nálady v komunitě homosexuálů. Bývá zvykem, že heterosexuálové tento myšlenkový proud přiřazují celé homosexuální menšině, a to je dosti zavádějící. Heterosexuálové pak podobná názorová východiska přisuzují i těm, kteří s nimi souhlasit nemusí (a mnohdy se proti nim i vymezují), a to jen proto, že tito nesouhlasící homosexuálové jsou do značné míry asimilováni v rámci majoritní heterosexuální společnosti a nepřipadá jim aktuální podobné aktivistické problémy řešit. Tito homosexuálové (a není jich rozhodně málo, řekl bych tak půl napůl z mé zkušenosti) jsou pak vnímání z hlediska celé společnosti úplně stejně jako ti aktivističtí. Vrhá to pak na ně mylně světlo, se kterým nechtějí být spojováni a vytváří to pak něco, co bych nazval jako sekundární projev diskriminace naruby v rámci diskriminované skupiny. Tito jedinci ačkoliv se nemusí cítit primárně diskriminováni, jsou ale diskriminování určitým negativním vlivem v rámci komunitního vnímání, které vychází z vymezování se těchto aktivistů jako takových.
Proč by na nesouhlasící homosexuály mělo být vrháno toto světlo? Je škoda, že aktivisté nevystupují jako ti, kteří nesouhlasí pouze se svým subjektivně vnímaným postavením v rámci společnosti, ale tento svůj osobní nesouhlas a pocit nutnosti „něco dělat“ vnímají jako problém homosexuální minority jako celku (ta však podobné mínění mít nemusí), což vidím jako obrovský problém.