Adventní jízda manželů je vyvrcholením roku, když se blíží, obličeje jim září a mnohý z nás dostane mimoděk lepší náladu, dokonce se sami také těšíme. Zář, která tuto jízdu obestírá, je tak veliká, že si jí určitě povšiml i Bůh. Když ti dva vyrazí na cestu, leží za zataženou záclonkou v kóji za sedadlem a odpočívá si od dřiny s vesmírem a od upovídanosti andělů, naslouchá vrčení motoru, teplému šumění ventilátoru, rozhovorům Eygló a Jakoba, možná se i potichu přidá k Ásimu í Bæ a Elvisi Presleymu, a když se v manželském páru probudí touha těla, když Eygló například řekne, ty zacházíš s řadicí pákou s takovým citem, že mě to až lechtá v břiše, a pohladí Jakobovi pravé stehno, načež ten při první příležitosti odbočí ze silnice na nějakou málo frekventovanou cestu, tak Bůh vystoupí, zajde stranou, a zatímco ti dva používají kóji, vyčurá se, hází kamínky a pohvizduje si. Potom jízda pokračuje. A svítání nad horami a silnice a mračna a příkopy a obydlí a řeky a ti dva na sedadle za sklem, všechno je krásné.
Jón Kalman Stefánsson: Letní světlo, a pak příjde noc. Praha 2009, překlad z islandštiny: Helena Kadečková.