Den první
=================
Vítr tančíc podzim v zimě
přivál s sebou jeden list,
viděl jsem ho jenom letmě,
aniž stačíc něcos říct.
Přivátec se ale vrátil,
od ostatních lišíce se,
snad zimu zvrátit chtějíc
záře hvězdy roztemní se.
Teď na obloze ani mraku,
radost všechny obletujíc,
pro nedostatek zraku
končím psaní obdivujíc.
Obdivujíc krásu výjimečnou,
každou chvíli rozveselujíce,
krášlíc snad i dráhu mléčnou,
končím psaní obdivujíce.
Den druhý
=================
Dnes zkusím začít zvesela,
jak to strejda smích rád mívá,
z písmenek teče veselá poleva
a tečka na konci si zpívá.
Z trávy leze červík nahý,
někdo oděv mu asi odcizil,
v zemině nedostatek vláhy
žížaly jen pobavil.
Sluníčko šlo dnes k doktorovi,
a přesto mi někdo úsměv kouzlí,
vím totiž o jednom smíškovi,
jehož úsměv s radostí se mazlí.
Den třetí
=================
A dnes zase zvážníme,
leč smát se je krásné,
důležitost řádku vrátíme,
ač jindy je to vzácné.
Na černém temném trhu,
kde podivné věci dějí se,
pohybuje se od rohu k rohu,
duch, co snad stydí se.
Obchody temné v lásce však nemá,
toulá se tiše a něco si brblá,
jeho tvář není aniž němá,
nýbrž okolím možná už zblblá.
Mezi těmi taji obchodními
toulá se jeden vzácný bílý,
hraje si s věcmi závodními,
a má vždy blízko k cíli.
Dále se zmiňovat je téměř zbytečné,
vždyť naň ho civíte z dálky nevěčné.
Den čtvrtý
=================
Dnes jak ta hvězda jasná
má duše se rozzářila,
kéž by tato chvíle krásná
ještě dlouho neskončila.
Však už temná je noc
a do spánku není to štreka,
přejícně těchto chvil moc
odcházím do krajin beze světla.
V těch temných krajinách
sny krásné hledajíc
toužím po kouzelných hodinách,
jež čas zpomalují víc a víc...
Den pátý
=================
Dnes přišlo trochu osvěty
do šedých míst mlžných,
představ si louku s květy
rozveselující smutných.
Třebas jako vzdálená hvězda,
jiskra bleskne, stačí krátce,
a leč se to zatím nezdá,
možná něco svítí už v té dálce.
Rád bych byl tou rybkou zlatou,
jež splňujíce i přání skrytá,
toulá se mořem, i každou řekou
a její moc je jasně svatá.
Kéž objevíš ve vodách širých
dobrou duši s mocí podobnou,
buď navrácen úsměv milých
a starosti nechť opadnou.
Den šestý
=================
Dnes trochu pochmurně končíme,
s náladou, jež úsměv kříví mně,
opatrováním ti náladu zpravíme,
máme tě tu a nikomu tě nedáme.
Zajali jsme tě v království našem,
odkud cesta jen tak nevede,
Krteček hlídá u dveří s nákupním košem
a víc už asi nesvede.
Já vzal jsem si roli topící,
abys nezmrzal nám tu jako včera,
tvořím ti vzduchovou čepici
a starám se jako o květ včela.
Snad ráno ze spánku prokoukneš s úsměvem,
o to jediné se tu snažíme,
a pokud nevstaneš s popěvem,
pak ať se radši v pekle smažíme.
Den sedmý
=================
V této pozdnější noční hodině
nastává mi chtíč zase něco psát,
účel nechť zůstává v tajině,
ať máš už to číst či se jen smát.
Rád bych toho vyjádřil tolik,
že množina slov by mi nestačila,
kdo ví, proč nejsem alkoholik,
pak možná poetičnost by se vylepšila.
Zůstávám radši nohami na zemi
a snažím se říci cosi ze sebe,
či už mi rozumíš či někde mezi,
jsou tyto veršíky jen pro tebe.
Věř, že i zlato ryzí
má někde nějaký šrám,
nedělej proto snad krizi,
z banalit a cti svůj chrám.
Vždyť to je to nejcennější,
co tvá existence skrývá,
být dokonalým jest nudnější,
než když němý si zpívá.
Na mysli měj vždy citát,
že originál vždy jen jeden jest,
a pokud se najde duplikát,
pak museli se splést.
Den poslední
=================
Už bolí mě hlava od limit,
a tak ještě než půjdu spát,
zkusím uzavřít díla kryt
a naposledy do série psát.
Já zpovídám se ze všeho,
co mohlo dojem mást,
já odstupuji od toho,
co mohlo úsměv ti krást.
Nad oblohou už se smráká,
z oblak valí se mrhol díků,
o duhu připravila nás straka
a já tím hlásím konec dílků.
..........................
____________D___________
___________Dík___________
__________Dí ky.__________
________Díky. Díky.________
_______Dí k y. D í ky._______
______D í k y. D í k y.______
______D í k y. D í k y.______
______ Dí k y. D í ky. ______
_______Díky. Díky.________