Tak jako umírá strom v pralese,
Jeho krev se řine,
jeho síly slábnou.
A ubohá duše ještě jednou bolestně vzpomíná na svoje dětství a touží se vrátit do matčina lúna,
zpátky do hrobu.
až pak vítr mi projde lebkou, stáhne z kostí pleť kdysi hebkou, číst budete z dásní, že, SMRT JE BÁSNÍK DOJDE VÁM ...