. Ta láska ....Jacques Prévert
Ta láska tak prudká tak křehká
tak něžná tak zoufalá
Ta láska krásná jako den a špatná jako počasí
když počasí je špatné Ta láska tak pravdivá
ta láska tak nádherná tak šťastná tak veselá
a tak nicotná třesoucí se strachem jako dítě
když je tma a sama sebou si tak jistá jako muž v noci vědomý si svého místa
Ta láska která jiné strašila že ji pomlouvali že z ní celí zbledl
i Ta láska vyčíhaná protože my na ni číhali
Uštvaná zraněná podupaná ubitá zapřená zapomenutá
protože my je štvali zraňovali udupávali ubíjeli zapírali zapomínal
i Ta láska úplně celá pořád tak živá a naplňená sluncem
To je láska tvá to je láska má
ta co byla
Ta věc každý den nová která se nikdy nezměnila opravdová jak rostlina
tak rozechvělá jako pták tak horká tak živá jako léto
Můžeme oba dva odejít a vrátit se
Můžeme zapomenout a pak znovu spát
probudit se trpět zestárnout znovu spát
snít o smrti vzbudit se usmát se
a smát a omládnout
Naše láska zůstane tady paličitá jak mezek
živější než touha krutější než paměť
hloupější než lítost něžnější než vzpomínka
chladnější než mramor krásnější než den
křehčí než dítě
Dívá se na nás s úsměvem a mluví k nám bez řečí
Já ji poslouchám a chvěju se a křičím
křičím za tebe křičím za sebe
Tolik tě prosím
za tebe za sebe za každého kdo miluje
za každého kdo miloval
Ano já křičím na ni za tebe za sebe
za všechny ostatní které znám
Zůstaň tady
tam kde jsi
tam kdes byla dřív
Zůstaň
...
.