ještě a ještě se mi o ní zdává
já nejsem pro sny
člověk v posteli ať leží opodál
sekyra do špalku
ať on si klidně vězí
sám nedaleko od sebe
hluboký přesný
on ten sen vejde vždycky znenadání
jak chodí za mnou dobrých sedum let
a čas jen něco maličko smyl na ní
trochu ji zbělal jak starý snímek
ale z tý krásy snítko neubral
ona se ze snu na mě stejně dívá
trošku jak přez vodu
ale já vím je živá
má pusu potevřenou jako ti co
v mlze žijí pijí mlhu mlhou létají
tak se mi vrací
tehdy v nemocnici
vrátný mi řek že je Anka mrtvá
a já se neptal neptal podruhý
jedenkrát smrt to člověk právě snese
jenom jsem vůbec vůbec nepoděkoval
a obrátil se ke dveřím a šel
ty šedý dlaždičky
počítaly mě dole pod nohama
tam v chodbě svatý Anny
však je mám zpočítány z plnou pamětí
po nich jsem přešel
bylo to pár kroků
po nich jsem chodil celý staletí
Při druhým okně stará sestřička
zalívala bílou kytku
a mě se zdálo že ony se na sebe
lítostivě usmívají
to bylo všechno
Ještě a ještě se mi o ní zdává
a je to sedum let
a ten sen - znáte jak jsou lidi chytří
je těžký na mě nepoztnat necítit neuvidět
jdou o mě řeči - ať jsi jdou kam chtějí
já přece nežiju ve špatný beznaději
chtěl bych mít lásku strašně chci mít rád
abych měl pořádně se o co ustarat
ale ten sen mi nohy zamotává
do pytle, jako odsouzenýmu
ještě a ještě se mi o ní zdává