Plyne z toho několik zásadních věcí - vyrábíte super skvělý a nejlepší stroj, který dokáže vyrábět nejrychleji a nejekonomičtěji a přesto si zájemce koupí na veletrhu kus, který je dražší, méně efektivní, ale především - hezčí.
A tak to funguje i ve vztazích. Je to špatné, ale je to tak, protože jsme prostě lidé. Nebereme v potaz jen objektivní výhody, ale také vzhled. Kdyby to tak nebylo, pak byste vybrali člověka jen čistě podle povahových vlastností - tzn. jestli je dochvilný, věrný, zabezpečený, obětavý atd. To všechno se dá nějakým způsobem měřit a porovnávat. Pak ale vstupuje do procesu výběru další parametr, vzhled. A asi mi dáte za pravdu, že u mnoha mnoha z nás je to těžce stěžejní parametr, který přebije hravě většinu z těch zbývajících.
Jak se s tím ale vyrovnat, pokud zrovna nepatříme mezi ty šťastné, kteří se většině lidí líbí? Pak nemáme moc šancí, ale každého napadne, že je lepší se trochu lépe obléknout, upravit a pak se snažit působit co nejpříjemněji, usmívat se a nebýt až takový machr. Samozřejmě, trochu té sebedůvěry neuškodí, ale má to své hranice.
Ještě jeden postřeh ze současnosti - hledáme zaměstnance pro jednu naši provozovnu a hlásila se k nám na brigádu jedna slečna. Životopis poměrně zajímavý, nějaké ty zkušenosti měla, byť jich nebylo mnoho, ale hlavně z ní čišel zájem. Pak se dostavila na pohovor. Že měla nějaké to kilo navíc, dejme tomu. Nějaká extra mluvná taky nebyla. Ale proč si neumyla alespoň hlavu a nevzala nějaké slušnější oblečení, to už mi tak jasné není. No, můj kolega jí tedy řekl, že se ozveme. Až odešla, dodal, že pouze v případě, že nám vypadne uklízečka.
Proto bych rád, aby nikdo tuhle část nepodceňoval. Je jasné, že na některých pozicích Vás vyberou na základě schopností, ale pokud tam bude někdo s velmi podobnými schopnostmi, kdo prostě bude sympatičtější, tak vyberou jeho. Tak to prostě je a zcela bezpečně i bude.