Když se probudila, viděl jsem jen ty velké oči rozšířené hrůzou, nevěděla kde je a asi to pro ni nebylo příjemné, asi to udělaly ty provazy. Řekl jsem jí, ať se nebojí, že to bude bolet jen chvilku.
Věřila mi, husička pitomá. Zkrz izolační pásku jí tekl provazec slin, tak jsem ho jemně setřel, musí to být velmi nepříjemné, když má člověk mokro kolem úst.
Nechápal jsem proč se mě tak bojí, šlo jen o uspokojení. Řekl jsem jí, že ji pak pustím a ona mi věřila každé slovo. Nelíbilo se jí, že ji šukám, ale o to to bylo hezčí, napnuté svaly, pěna u úst. Jen, kdyby se tolik nemrskaka, možná by mě to tolik nebavilo a přežila by. Nakonec jsem ji tam nechal viset a sledoval jak se jí mlží oči, až z nich vyprchalo všechno světlo. Bylo to jako sledovat krásný film.
Když skončila setřel jsem jí sliny od úst a slzy z tváří a něžně ji položil na podlahu. Byla jako panenka.
Vzal jsem nůž a otevřel ji, vyňal jeden po druhém ty krvané skvosty schované v ní a vycpal ji plyšem.
Pěkně kousek po kousku jsem ji měnil v nádhernou pannu, takovou jaká měla být.
Uložil jsem ji do sbírky, nemohla se povalovat jen tak po zemi, to by nebylo hezké.
Umyl jsem se a šel domů ke své milované ženě.
Konec pohádky :)