láskaStoupám po úzkých schodech,
které tichounce praskají.
Plamínky svíčky, co nesu,
na zdi se strašidelně kmitají.
Z balkonu proudí horký vzduch,
s Tebou si připadám jak víla.
Můře šeptám : ,,Zticha buď!"
nechci aby Tě probudila.
Přilehnu k Tobě na postel
a dívám se Ti do tváře.
Otevřeš oči, jsi jako sen,
Jsme milenci bez oltáře.
Do ticha šeptáš
a já lehnu si k Tobě.
Hvězdy do pokoje svítí
a ozařují naše těla!
Jsem rád, že tahle postel
není jenom moje.
Já vím, že mám to,
co jsem vždycky chtěl...
MÁM TEBE...