Mýdlové bublinkyDenně míjím na ulici řadu přitažlivých kluků, jsou to takové letmé okamžiky doteků s krásou, tenoučké paprsky osvěžující energie pro přítomný okamžik. Někdy se oči setkají a občas, jenom zřídka, je v tom mihotavém propojení záblesk zvědavosti, zájmu, někdy je to i drobný úlek či zvláštní překvapení nebo náznak zmatku či klíčící otázky. Jsou to jen prchavé momenty, ale člověk by je chtěl zachytit, uchovat v paměti, vrátit se k nim, prozkoumat je, zkusit oťukat to tajemno a podívat se alespoň malinko za jeho oponu. Nejde to a nejspíš už nikdy ani nepůjde. Je to jako sen, sen ze kterého čerpám ještě během dne, když se chci na mžik přenést mimo otravnou realitu a odpočinout si chvíli na prachovém polštáři z říše fantazie. Ještě, že jsou prameny, ze kterých moje denní snění vyvěrá, tak báječně nevyčerpatelné…