A následky – nový pohled na svět, vlastní potřeby, možnosti a … další životní milník, kdy hodně věcí bude možná jinak ;-) (2014: kurva jinak - nastartoval jsem si tam roztroušenou sklerozu)
V průběhu svého vcelku pestrého života jsem už měl podobných nabídek spousta. Ale člověk si nese jisté věci z dětství a my s rodiči jezdili tak akorát do hotelů. Nešlo mi ani tak o přepych či komfort, ale tu jistotu sucha a tepla jsem už nějak nechtěl opustit. A představa tahat něco na zádech mi vadila snad ještě více. Zapotím se lehce i tak a mít pořád něco na zádech, hrozná představa…
Pak se ale objevil někdo, kdo mi byl hrozně sympatický a po důkladnějším poznání i blízký. No a po roce našeho kamarádství se mě zeptal, zda bych s ním nejel na týden do Rumunska. Odpověď mohla být jen jedna ;-) Nejsem ale blázen ani snílek. Vše jsem důkladně zvážil a zjistil si k náročnosti maximum, co se dalo. Vyšlo mi, že bych to zvládnout měl. SNAD :-)
A těšil se jako malý na něco úplně nového. Výlet se synem? Skoro tak nějak – jemu totiž je jen 19. Od mala lítá po horách (13 let závodně orientační běh). Takže pokud jsem se doteď snažil radit já jemu na základě svých zkušeností, budou v horách role mírně obrácené.
Nebudu to protahovat. Všichni už dychtíte po tom hlavním. Ano, spali jsme spolu! Dokonce 8x. V jednom stanu, každý na své polovině ve svém spacáku. I když nevím, zda můžu počítat i tu noc s průtrží mračen, kterou jsme spíš propovídali a projedli, než prospali ;-)
A pro ty z vás, které zajímám já či hory – počasí vyšlo nádherně. Slunečno, občas mráček. Déšť jen 2x v noci. Super parta lidí (jeli jsme s cestovou = 2 průvodci + 18 dalších). Prostě když je člověk odkázán jen sám na sebe, široko daleko kolem jen hory, občas nějaká kleť či keř a jednou či dvakrát za den bača s ovcemi… Pak člověk pochopí, že pro krásné zážitky nepotřebuje 3x denně teplé jídlo, horkou sprchu a kdo ví co. Stačí toho daleko daleko méně.
Ještě dnes se nemůžu vzpamatovat z toho, že jsem si i se 20kg batohem užil pohodu. Ano, ke konci občas trochu bolely nohy, ale v podstatě jsem se ani neunavil. A když poslední den v klesání předběhnete i vůdčí skupinku čtyř 20-letých studentů a na dalším rovném 3km úseku slyšíte už jen od jednoho ze tří, že „Pepa odpadl, že už to nedává“ zapomenete i, že je vám trošku více než jim :o))
Ovšem hlavní, co jsem si uvědomil je, že se dá strávit nejen týden, ale i podstatně delší doba s podstatně méně věcmi než mám. Člověk si lehce zvykne na přepych. A někdy ho udržuje, aniž by to vlastně potřeboval.
Na horách jsem byl v jednom vlněném tričku. A cítil jsem se pořád fajn (PES nedoporučují ;-)
Jedl jsem co bylo. Pil skoro jen vodu. Ale vše to bylo nádherné a nic mi nescházelo.
Andene, DÍKY !!!! Něco takového jsem nečekal a bez tebe bych nikdy nezažil.
Člověk může stále zažívat neočekávaně krásné věci, pokud jim dá tu možnost, aby nastaly.
Zdeněk alias DATT
13.8.2010 – 22.8.2010 pohoří RETEZAT, GODEANU a TARCU
Největší zážitky:
1/ noční procházka lesem za světla měsíce a milionu hvězd (někdy lze vidět mnohem více....)
2/ zdolání Paleagy (2509m), Papusy (2508 m) a Custury (2457 m) i se 22kg baglem v 1 dni
3/ útěk v noci lesem před smečkou ovčáckých psů, hlídajících narušené teritorium
4/ společné koupání v potoce před návratem do civilizace
5/ koulovačka na sněžném poli pod vrcholem
- - - - - - - - - - - - - - -
Poznámka pod čarou: Nerad bych své vrstevníky přesvědčil, že přechod několika vrcholů přes 2500m i s báglem je pohodička. To ani náhodou. Pokud byste chtěli něco podobného podniknout, zkuste si nejdříve vyšlápnout s plnou krosnou třeba Sněžku či Praděd. Možná radši 3x za sebou…
Pokud si nebudete připadat, že v nejbližší minutě umřete, pak do toho jděte ;-)
Já pravidelně 10 let hraji fotbal, 15 let volejbal a přes 30 plavu a jezdím na kole…..
Malý dovětek 2011: a vzhledem ke genetickým dispozicím, o kterých jsem nevěděl, jsem dopadl dost blbě :-(
& 2014: ani kamarádi nejsou na vždy :-((( Z Andena se stal SAnode a já byl nahrazen.