Jokerboy (31/187/75)

– Praha
Unforeseeable future Nevěřím tomu, že každý je aspoň trochu gay...
Nevěřím sto let prozkoušeným metodám čehokoliv...
Věřím v náhodu, ironii, krásu, pravou lásku, která nikdy neskončí...
Věřím v sám sobě, protože v životě Vás vždycky něco/někdo zklame...
I need a place that's hidden in the deep
Where lonely angels sing you to your sleep....

Pokud člověk chce, tak dokáže všechno. Vykonat dobro, zlo, skočit pod vlak, sehnat si práci, stát se prezidentem, milovat všechny okolo sebe, nenávidět svoje rodiče, postavit rychlodráhu z Austrálie do Anglie, zasadit semínko orchideje na poušti, přečíst nejtlusčí knihu na světě, obléct si tanga na oslavu maminčiných 50tin, povýšit člověka, který vám denně krade jogurty z ledničky, skočit bungee-jumping z nejvyšší budovy ve vesmíru, postavit si bazén na střeše domu v centru New Yorku, objet celý svět na kole, obeplout ho, věnovat svůj život osobě, která o něj nestojí, vystudovat Harvard, změnit KLDR na kapitalistický stát, uloupit všech 7 klíčů internetu, stát se nejmocnějším mužem planety, dokázat, že existuje UFO, přespat u oceánu s životní láskou, smilovat se nad Fidelem Castro, dát sobě křídla bez napití Red Bullem, sníst šlichtu ve školní jídelně, zamilovat se do Obamy, dát sbohem svému domovu, ...

A díky zvláštnímu důvodu se ty zlé věci konají mnohem snadněji, ty při kterých ubližujeme a necháváme za sebou zlomené duše, zkažené životy a odsuzujeme je k smrti. Kolik bezdomovců je na ulici jen svojí vinou? Kolik lidí je na hřbitově jen svojí vinou? Kolik lidí žije život, který nenávidí jen svojí vinou?

Žijeme si život odlišný od minulých i budoucích generací, ubližujeme, zraňujeme, milujeme, nenávidíme, cítíme štěstí, radost, bolest, pach, vůni, lásku. Někdy ani nevíme, že kdybychom zastavili, klikli, otočili se o minutu dříve, změníme si celý sůj život. Ale vždycky děláme to, co nás něco uvnitř nutí udělat a my jsme bezmocní. Aaaach :( ♥ Jak říkal Shakespeare.. Láska bolí