PŘÍTEL
Nejdražší, nejvzácnější květ -
z volnosti hravého ducha,
odvážného a důvěřivého
ve šťastné hodině trysklý - je příteli přítel.
Když pak v člověku duch
velkou a jasnou myšlenkou smělou
se dotkne srdce a mysli,
se zářivým okem, volně a zpříma
pohlédneš světu v tvář,
a když pak z ducha vzejde i čin -
v němž každý sám buď stojí či padne -
a z činu když potom
silně a zdravě vyrůstá dílo,
jež životu muže dá obsah a smysl,
tu náhle se stýskne
tomu, jenž jedná a koná a přitom je sám,
po duchu příbuzném, chápavém, blízkém.
Jak jasná voda svěží,
v níž duch se omývá z prachu dne,
v níž ze žhavého vedra se zchladí
a ve chvíli únavy se zocelí -
jak hrad, kam po zmatcích nebezpečí
duch vždycky se vrací,
kde nachází úkryt a posilu v povzbuzení,
je příteli přítel.
A duch, ten chce důvěřovat,
bezmezně důvěřovat.
Zhnusen plazením červů,
co ve stínu se živí
závistí, nedůvěrou a vlezlou zvědavostí,
zhnusen sykotem hadím
jazyků jedovatých,
jež k tajemství svobodné mysli a srdce upřímného
cítí jen strach a zášť a hanu,
duchu se stýskne,
ze sebe shodit veškerý přestroj
a před duchem spřízněným
zcela se odkrýt
a volně, věrně spojit se s ním.
Chce bez závisti přitakat,
chce zhloubi uznat,
chce děkovat,
chce utěšit se, posílit s duchem druha.
Ne rozkazy, nutivé zákony cizí a lekce,
ale jen radu, dobrou a vážnou,
jež svobodu dává,
to hledá zralý muž v příteli věrném.
V dálci či blízku, v štěstí či v neštěstí
tu jeden v druhém poznává
věrného pomocníka
na cestě k svobodě a k lidskosti.
Dietrich Bonhoeffer