Čím víc lidí poznám v jejich životě, tím víc se naplní můj vlastní.První text, který sem dávám není můj vlastní. Je ze závěru Čapkovy knížky Obyčejný život. A oslovuje mne už od doby dospívání.
"Dívej se, dívej se dobře, abys konečně věděl, co všechno bys mohl být. Dáš-li pozor, uvidíš v každém kus sebe sama a pak v něm s úžasem poznáš svého pravého bližního. Čím mu budu blíž, tím najdu víc sebe sama. Budu klást meze sobci, neboť jsem sobec a sloužit nemocnému budu, neboť sám jsem nemocný. Neminu žebráka u chrámových dveří, jelikož jsem chudý jako on... JSEM TO, CO DOVEDU POCHOPIT. Čím víc lidí poznám v jejich životě, tím víc se naplní můj vlastní... Budu tím víc, čím míň bude toho já, jež mě omezuje. Vždyť to já bylo jako zlodějská lampička - nebylo nic než to, co bylo v jeho okruhu. Ale nyní jsi ty a ty a ty. Je vás tolik. Je nás tolik.. bože, oč ten svět naroste druhými lidmi ! Člověk by neřekl, že je to taková rozloha, taková sláva !"