Jsi pro mne tím co pro jiné vzduch.
Mého srdce tobě patří každý vzruch.
Jak pro květiny důležité je ze slunce svítí.
Tak pro mne vědomí tvého bytí.
Co hladovému chlebem a žíznícímu vodou jsi pro mne ty.
Tvůj polibek to je pro mne důvod ráno vstat.
A dotek tvůj zapříčiní že se budu mohu smát.
Pohled oka tvého dá mi správný směr
a úsměv v koutku rtu je smysl pro můj den.
Tomu co vyslovil, že laská bolet může za pravdu jsem dal.
Trpím každý okamžik, kdy mi osud tvou přítomnost nedopřál.
Končím svou zpověď. Vědom si toho.
Že vzdal jsem se her a šancí na úskoky.
………….. nedokončeno…………..