další krásné vyjádření někoho kdo ví co je to dospět a chtít se o někoho opřít a normálně žítAsik jsem dospěl, ale už tady nechci psát jakého bych chtěl mít svého budoucího kluka. Jasně vždy budu mít nějaká kritéria, ale to co bude hlavní, bude to, aby mě měl rád. Jsou tu i fajn kluci, někdy se kouknu na fotku a úplně mě zamrazí v zádech, a pak si chvíli myslím že tenhle by byl ten pravej, pro toho bych udělal cokoliv, ovšem pak se zamyslím a zeptám se sám sebe: "Jsem i já dost dobrej pro něj?" Poslední dobou se obíjí protože už potřebuju někoho o koho se opřít, o někoho kdo by opětoval mojí lásku, takových lidí je tady málo a to je škoda. Nechci tady trávit čas, a potom ve stáří říct, že to byla stráta času. Ne! Ja chci vzpomínat v dobrém na to jak jsem potkal zde kluka, se kterým prožiju ten zbytek života. Asik jsem v tomdle naivní, ale já pro vztah udělám vše, ale mám jednu podmínku, musí to být ten pravej. Hodila by se otázka: "Jak poznáš, že je to ten pravej." Moje odpověd by zněla nepoznáš, ale když se budeš hodně snažit a bude se snažit i ten druhej tak si tu pravou lásku vytvoříte.