Svázaná
Proč toužím po dívce, je to snad špatné? Je špatné, když vidíte před sebou někoho tak naprosto přitažlivého, že ho vaše nitro nemůže jen tak ignorovat? Sama sebe se ptám, proč tu ty pocity jsou... Ty pocity mlčenlivosti, kdykoliv jsem v její přítomnosti. Ty pocity štěstí, když vidím, že je spokojená a hluboký smutek, když jí vidím smutnou... Stačí jen z povzdálí, nemusím být blízko... Ale je to ona, komu patří má pozornost... Kvůli které nevím, co mi někdo podívá, kdykoliv já pozoruji jí... Je to snad nepřirozené, kdykoliv si na ní vzpomenu a toužím jí opět spatřit, cítím hluboko zakořeněný stesk... Toužím se na ní dívat tak dlouho, dokud mě někdo nevyruší... Někdy se ptám, proč zrovna ona, proč zrovna ta dívka, ale nikdo mi neodpoví... Možná je to její horkost, možná je to její úsměv... Její humor... Asi za to může celá její okouzlující osobnost...
Tak proč se nikdy nedozví o mých pocitech? Asi se cítím svázaná... Svázaná všemi vztahy, všemi lidmi v mém životě... Někdo mě drží a já nemohu udělat nic, je to ve mě... A možná... Možná, že mi stačí jí jen pozorovat- jen snít o tom, jaké by to bylo, být mé city opětované... Ale já vím, že nebudou, nikdy nebudou... Přesto věřím, že možná někdy si mě všimne a možná, že všechno bude jiné... Prostě jiné, než je tomu tak teď...