Barevný světTak sem přišel na to, že svět není černej nebo bílej...
Je to asi týden co mi to opravdu došlo. Pokud člověk bude dobrý, bude pomáhat ostatním no prostě bude v pohodě, tak proti reakce nebude, že lidi budou hodný na něj a v nouzi mu pomohou. Většinou spíš právě naopak. Můj problém je, že jsem hrozně důvěřivej. Vždycky si říkám, proč by mi někdo lhal, když k tomu nemá vážný důvod a ono se to děje. No a já si až do nedávna myslel, že takhle svět dospělých nevypadá, že spolu jednají narovinu. Pár facek od lidí o generaci i dvě starších mně probralo z naivity. Docela mně děsí tahle realita, kdy někomu pomůžete a on Vás stále dokola ujišťuje, že všechno bude fajn a přitom na Vás kašle. Jenže jak z toho ven? Mám se stát pesimistou a člověkem který nikomu nevěří? Asi jo