I přesto že s vámi někdo vymetá a vy to vídíte, nebráníte se a necháte to tak.!!? …
Jsou láska a chtíč tak silný že všechno tohle co Vámi milovaná osoba dělá přehlídnete a bojujete dál a říkáte si „bude to lepší“ !? Ale stejně víte že si to věchno jen nalháváte aby jste se cejtili líp! Proč rozum a srdce se nikdy neshodnout na stejném rozhodnutí.??
Myslíte si že lidi ubližujou Vám, ale to vy sami si děláte vše těžší !
Ikdyž je mnoho přátel kteří budou říkat ať to neděláte, přesto jdete a uděláte to podle svého!?
A co když se snažím co nejrychlec zapomenout..?? Nemyslet na to že něco někdy bylo….že jste někdy snad někoho milovali,dostáváte se ještě do vetší propasti něž jste byli!!!
Musím přiznat,že se k této výše zmiňované propasti pomalu blížím, ale neustále se ohlížím zpět a doufám že mě někdo zastaví !!! Nikdo se nenachází!
Nebylo by jednoduší než čekat až spadnu dolů, běžet a hrdě skočit.??!
Doufám že chápete smysl téhle rádoby metafory.
Proč být k něčemu donucen, když můžu rozhodnout já sám, jak to bude. Nebo se snad pletu..??
Ač to vypadá že se tímto řídím, vůbec to tak není. Momentálně se moje trochu pomatené srdce vysmívá „zdravému“ rozumu.