Teď je mi 24 let a můžu s hrdostí oznámit, že si připadám čím dál hloupější a omezenější :-)) A tento pocit se zvětšuje s každým dalším (zpravidla o něco starším, ale není podmínka) člověkem, kterého poznám, s každou další oblastí lidského bytí, do které nahlédnu.. Zkušenosti, ač se nám zdá, že jich třeba máme na svůj věk víc než ostatní, se zkrátka získávají dlouhodobě a starší člověk jich prostě stihne sesbírat víc :-))
Šestnáctiletý hoch napíše, že má vyspělý pohled na svět. Když si to v hlavě převedu třeba do tržní praxe, pak takový člověk, který podniká s vlastní firmou tři čtyři roky, by měl být schopen odhadnout trh a reagovat stejně, jako člověk, který se ve stejném prostředí pohybuje dvacet let. Je to opravdu tak? .. Těžko říct.. Ale já si myslím, že ne. Čím více člověk potká zákazníků, čím více se setká s různými problémy, tím spíš s nimi dokáže příště počítat, tím spíš dokáže odhadnout, kdo pro něj představuje zbytečné riziko.
Převedu to ještě do jiné oblasti - psychologie, konkrétně testy osobnosti (typickým představitelem, kterého možná čtenář zná, je Rorschachův test - inkoustové skvrny). Aby se mladý psycholog mohl věnovat například práci v oblasti soudnictví, je téměř bezpodmínečné, aby tuto techniku zvládl. Práci s těmito testy studují zájemci údajně (zdrojem přednášky psychologie :-)) tři celé semestry, kdy se učí, jaké odpovědi spadají do jakých rysů. A tohle "učení se" nejde nijak významně urychlit.. Student se naučí, jaké odpovědi odpovídají jakým typem osobností a pak jsou schopni dle dešifrovacího klíče a Vašich odpovědí určit, co jste zač. (jen jako poznámka na okraj, obrázky jsou unifikované a vznikly náhodně)
Co z toho plyne: šestnáctiletý kluk, i když si to třeba myslí, nemůže stihnout poznat tolik lidí, aby je dokázal odhadnout, ani poznat tolik situací, aby věděl, jak se s nimi vypořádat. Šestnáctiletý kluk možná mohl poznat víc lidí než jeho vrstevníci, ale k tomu, aby jeho pohled na svět byl vyspělejší, to nestačí. Přeci s přibývajícím věkem postupně přichází na nové situace, zprávy, názory jiných lidí, které postupně (!) utváří jeho osobnost. On sám si vybírá, k čemu se přikloní, koho bude volit, čemu bude věřit.
Když už se blíží ty slavné volby, co by mělo stát před naším rozhodnutím dát hlas do urny právě vybrané straně? -> Pročíst program a na základě jeho shody v porovnání s našimi osobními názory se rozhodnout. Ale jsou naše názory správné? No, aby byly co nejsprávnější, pak bychom museli být odborníky ve všech oblastech, kterých se život v našem státě (a tedy i program stran) týká - oblast sociologie, národního hospodářství atd... To u drtivé většiny lidí není možné, proto věříme tomu, co si myslíme, že je správné, nebo tomu, o čem nás přesvědčí, že je správné. Zkuste si sestavit rozpočet, to půjde asi dost těžko, pominu-li fakt, že údajů v rozpočtu je neuvěřitelné množství, pak tam hrají významnou roli i pravděpodobnostní otázky vývoje úmrtnosti, odvodu daní, přírodních pohrom...
A zákony vůbec. Vznikne zákon a je špatný, tak se třeba změní. Jeho špatná verze je jen výsledkem člověka nebo skupiny lidí, kteří byli příliš krátkozrací nebo mu nevěnovali dostatek času a energie, aby mohli projít s odborníky z přímo ale i nepřímo dotčených oblastí všechna možná úskalí.
Příklad z mého okolí není o zákonech, ale o něčem jiném: na koleji máme společné sprchy, kde se po mnohá desetiletí zhasínalo a rozsvicovalo vypínači na zdi. Na konci minulého roku se vyměnily vypínače za pohybové senzory. Místnosti a tedy i senzory byly celkem tři - průchozí chodbička mezi místostí s toaletami a mezi tou se sprchami.
Nejprve se zjistilo, že příliš ekonomický není provoz v chodbičce, protože člověk pouze projde, ale zářivka se rozsvítí, když už je dávno pryč. Pak svítí deset sekund a zhasne, takže na cestu zpátky už má zase tmu. Tak se senzor odmontoval a světlo se trvale připojilo ke svícení (vypínač se nevrátil) a svítí se celodenně (není možnost ani při nejlepší vůli jednoduše zhasnout).
Následovaly sprchy. Z mně neznámého důvodu se i tady senzory odmontovaly a do chodbičky přibyly nové vypínače, které jsou už jen časové, můžete si navolit, kolikrát stisknete a podle toho pak světlo vydrží svítit 10, 20 - 50 minut. U wc je možný jen jeden stisk a výdrž 10 minut. Otázka, zda se tímto finálním řešením vůbec ušetřilo, zda se nedělalo něco zbytečně, čemu šlo předejít pouze jednoodpoledním zamyšlením se nad dalším zbytečným návrhem?
No, ve škole nám říkají, že za každým rozporuplným rozhodnutím máme vidět peníze. "Cui bono?" - "Kdo z toho má prospěch?" ... Takže třeba někdo ze známých správy kolejí má stavební firmu, která provádí tyto zbytečné práce. Nejde totiž jen o sprchy, v průběhu pár let, co tam bydlím, toho již bylo více :-))
Tak tolik asi moje zamyšlení nad zkušenostmi. Je mi 24 let a jsem si téměř jist, že než se budu hrnout do nějaké mně neznámé oblasti, nespokojím se s tím, co mi řeknou knihy, ale budu se taky bavit s člověkem, který se v této oblasti pohybuje a má dostatek znalostí i zkušeností. To samozřejmě s ohledem na významnost situace, nešel bych diskutovat s Cechem pekařů a cukrářů, než si půjdu koupit rohlík, ale asi bych měl před stavbou garáže svépomocí hledat rady u známého, který už nějakou tu garáž třeba vybudoval..