Nouzový východ obkličuje
ramenatá paranoia
a ořezávátka času
na úzkost
z prošlých vztahů
směle doráží
tam v síni srdce každou chvíli
soustrastný pohled soudce vrhá
na zamilovanou petláhev v ledu
která si dobře spočítala,
že poločas rozpadů i vynáší…
Dav zakroutil vztekle hlavou,
kladívko dokleplo dřív
než přestaly být city gratis
v odrazech zubních sklovin
vybouchl granát smíchu
já přitiskla jsem ucho na lis
a přála si ať mi jej klaun
na stoličkách
ještě jednou přežvýká
jen ať neuslyším,
že na linu usmýkají
to mé: „neplač lásko,
jen přestalas být veliká“
já už
nestojím o zvětralý život,
který po čtyřech
vždy doplazí se
do starých rukávů,
kde naděje přidržuje
malíček v tepnách
hercového esa...