Můj příběh, začátek je zadanej od učitelky ale pokračování je odemě:)
Do naší třídy přišla nová spolužačka. Působila velmi tajemně. I když se velice dobře učila, s nikým se nebavila a po škole vdžy rychle spěchala pryč. Nosila dost zvláštní oblečení a celkově působila divně. Zajímalo mě, kdo je vlastně zač, nikdo z nás o ní nic nevěděl. Tak jsem se jednou rozhodla a po vyučování jsem vyrazila za ní.
A zezačátku se mi líbilo jak chodí, ale potom změnila typ chůze, tak jsem jí doběhla, zastavila jsem ji tím že jsem ji oslovila. Koukaly jsme se asi minutu upřeně do očí a já jsem viděla jak se jí v očích zjevily křížky. Byla jsem z toho trošku vystrašená a nevěděla jsem o co jde. Sedly jsme si na lavičku a povídali jsme si, už se setmělo, a já jsem prohlásila že musím domu, věděla jsem že to sice není pravda, ale už jsem se tak trochu bála. Rozloučily jsme se, a pomalím krokem jsem odcházela směrem ke světlu, ohlédla jsem se, ale ona už tam nebyla, v tu chvíly mě napadla myšlenka ve spojitosti co jsem viděla v jejích očích. Byla jsem nervózní, tak jsem přidala na chůzi. O půl hodiny dýl jsem dojela domu, celou dobu jsem přemýšlela o tom, jak je to možné, že mě ta tajemná neznámá spolužačka, která si k sobě nikoho blíže nepustila mohla tak zaujmout. Druhý den ráno jsem vyrazila do školy, byla jsem v metru, a najednou jsem odněkud slyšela její hlas, zdálo se mi, že o mě mluví, poslouchala jsem hlasitě hudbu ve sluchátkách, pak mě někdo poplácal po zádech, otočila jsem se a byla to ona dotyčná, Chtěla se bavit, tak jsem si řekla, proč ne. Bavily jsme se, zeptala jsem se: jak se vyspala, tak říkala, že celou noc nespala, protože ona v noci nespí. V tu chvíly jsem vytřeštila oči, a nevěděla jsem, co na to odpovědět. Po cestě jsme ještě doplnily nikotin, došli jsme do školy, sedli jsme si na schody, protože tam ještě nikdo nebyl, najednou ve škole začalo blikat světlo, co se to děje řekla jsem, na to ona mi odvětila nevím pojď se podívat, zvedly jsme se ze schodů, a šly jsme se podívat. Otevřely jsme dveře, a ruku v ruce jsme se koukly z povzdálí dovnitř, a nemohly jsme uvěřit vlastním očím. Byli tam skřítci, po celé škole běhala zvířátka, byli tam duchové, a strašidla. Bály jsme se, ale pak najednou k nám přišel skřítek a začal nás tahat za nohavice, tak jsme se k němu sklonily, a on nám řekl, že tady ti všichni skřítci jsou skřítci pomocníčci a že nám budou pomáhat, celou dobu mluvil ke mně, protože se zakoukal na tu dívku, a taky viděl to samé jako já, nevěděla jsem co se děje. Nějaký kantor přišel do školy, rozsvítil a zeptal se nás co tady děláme, v tu chvíli už skřítci skřítci, zvířátka, duchové a strašidla zmizela, nevěděly jsme co se to děje, protože jsme viděli všechna ta stvoření, a v rázu byla pryč. Celý den ve škole probíhal hezky, pořád nám někdo napovídal. Nevěděly jsme co to je. Po škole jsme se šly projít do lesa, bylo tam s ní fajn zakoukala jsem se jí znovu do očí, a tentokrát jsem viděla záblesk v jejích očích, a žádný křížek, povídaly jsme si, pak jsem řekla, že za 10 minut jsem zpátky, musela jsem jít něco zařídit, vrátila jsem se zpátky, koukala jsem do dálky a v očích se mi objevily slzy, přišla jsem blíž, a tu tajemnou slečnu jsem viděla prosvítavě, jako by to byl duch, a taky že jo, byla to moje přítelkyně, která zemřela, ale skrz nové tělo, a skřítky se mi pokoušela něco říct, a chtěla strávit poslední chvilky semnou, byla jsem šťastná, a zároveň jsem plakala nevěděla jsem co to je, měla jsem smíšené pocity. Jednoho dne, se mi o ní zdálo, že ke mně mluví ve snu, probudila jsem se a byl tam ten skřítek, a povídal mi, teď už víš kdo byla ta spolužačka, a buď ráda, ona si vyžádala že chce být naposledy s tebou, a prožít s tebou znovu ty krásné chvíle. A teď přišla chvíle abych ti oznámil že ona je Tvůj ANDĚL, a dává na tebe pozor… A abys vyřídila všem, že každý člověk má svého anděla.