Dlouho jsem nic nenapsala…je to asi tím, že se dlouho u mě nic zvláštního nestalo až teď.
Konečně se mi naskytlo téma, na které mám co napsat. Myslím, že situací, kterou v této době řeším, si snad i tímto textem trochu ulevím.
Vypíšu se z toho a jednu etapu přátelství hodím za hlavu a ukončím. Měla jsem to udělat už dřív.
Stalo se Vám někdy, že jste znali jednoho člověka celkem dost dlouho, věděli jste o něm mnoho a teprve po pár letech jste si přiznali, že plno těch věcí naschvál přehlížíte?
Chcete být slušní a hodný na toho dotyčného člověka, který si říká přítel. A pak si po té době řeknete…proč? Bylo to vůbec přátelství? Co je to vlastně přátelství?
Pro mě je přátelství vztah s člověkem, který mi důvěřuje a já jemu. Který když je ve srabu, tak ocení mou pomoc a když sem ve srabu já, tak udělá totéž. Který nelže.
Zjistila jsem, že co opravdu nesnáším…je lež a lidi co lžou svým blízkým, myslí si, že lidi kolem nich jsou úplně blbý, že na to nikdy nepříjdou.
Já jsem asi jen ten blbec, který na to příjde vždycky strašně brzy a nikdy to tomu druhému neřekne…protože jsem ten hodný blbec. Ale už nebudu. Nebudu svědkem toho jak si někdo ničí život a ještě hůř, jak někdo ničí životy ostatních.
Myslím, že už jsem pomáhala dost a už pomáhat nechci, nebo mě to zničí.
Ničí mě koukat na to, jak se někdo změnil před mýma očima, nebo už takový byl a já to jen nechala dojít tak daleko. Mlčela jsem a neměla jsem. Nechci už obhajovat chyby druhých, jen proto, že nechci přijít o přátelství. Vždyť takové přátelství je o hovně.
Už jsem to trpěla dost dlouho, teď to jednou provždy ukončím a zavřu za sebou dveře.
Nechci už do podobného člověka víc vidět, viděla jsem dost. Kdyby jednou ten člověk, dokázal nebýt tak sobecký a podívat se na sebe mýma očima, pochopil by.
Ale to se nikdy nestane, ten člověk musí dostat přes hubu od někoho povahově podobného jako je on sám, až se to stane…tak teprve dospěje.
A já na to čekat nehodlám,…ani už nechci, čekala jsem dost.
Nejvíc co mě na tom mrzí, že jsem nedokázala zabránit dalšímu zlomenému srdci. Ale to asi nejde. Ani už pomáhat nemůžu, lidé si to musí prožít sami. Pak pochopí.
Vše zlé je pro něco dobré. Jedno přátelství zahodím. A budu doufat, že tím získám ještě lepší přátelství s někým kdo to ocení a kdo si to zaslouží.
A časem se mu oči taky otevřou a sám pozná že člověk, který je mu na blízku ho klame, a jen si hraje.
Hodně štěstí v životě bývalý příteli. Popřeji ti jen to, abys našla sama sebe a přehodnotila své chování. A pak pochopíš možná to, jak se ostatní k tobě chovají.
klidně mě odsuď, já to u tebe dělat nebudu. Klidně na mě házej špínu, mě je to jedno...Už mi to totiž nemůže ublížit. Klidně zrudni vztekem, jak to umíš...a až tě vztek přejde, vzpomeň si pak na to, že ti to nepomůže a že jsi se právě zachovala přesně tak, jak tě ostatní už znají. A jak do tebe někteří vidí.