Kde jsi kvítku ze severu?
Kde se schováváš?
Jsem malíř, krásu neseberu.
Hledám pátý ze čtyř směrů
a Ty cestu k sobě znáš...
Jsi chlouba polárního dne
a malíř únavou už zívá,
zima do léta se nepodívá,
dva modré květy záhadné.
Tvá krása nikdy nespadne
do propasti okamžiků
kde zní symfonie vzlyků
a barva času rychle schne.
Jméno od všech botaniků,
místo štětce tupý šíp.
Máš na rtech slova díků
a já v srdci ostrou dýku.
Já nemohla jsem Tě ztvárnit líp...
Kde jsi kvítku ze severu?
A čí to bude vina?
Jsem člověk, život neseberu.
Ty jsi pátá ze čtyř směrů,
však krev to není hlína...
Vtom tichem prolét křik
Krajina oči nepřivírá,
po kořenech zeje díra...