Před začátkem času,
Chlapec do kamene vytesal,
Že již nechce býti sám.
Před začátkem času,
Chlapec do kamene vyškrábal,
Že už nemůže milovat jen klam.
Tu vyšla dívka,
Překrásná jak sen,
Tma byla blízká,
On vyprostil ji ven,
On dívku zbožňoval,
Zbožňoval ji dost.
On dívku miloval,
Miloval ji moc.
On psal jí básně,
Jen tak z radosti.
On psal je krásně,
Ze zamilovanosti.
On kvůli ní moc trpěl,
Ona si toho nevšimla,
On už ničehož nechtěl,
Ona už ho nechtěla.
Chlapec miloval až moc,
Života sílu vyčerpal,
Pro chlapce přišla noc,
Chtěl, aby ho někdo miloval.
Když si vše přečetla,
Co do skály vytesal.
Všechno si hnedka vyčetla,
Vždyť on ji zbožňoval.
Když si všechno přečetla,
Co do skály vyškrábal,
Okamžitě se proklela,
Vždyť on jí miloval.
Když takto teskla,
Na kámen slza skanula,
Ta skála praskla.
Tu vyšlo světlo světa,
Začal čas,
Ona se ho lekla,
Chodí kolem nás,
Je to láska a její prokletí?
Dávat ji všem, dokud čas poletí…