Běžné hospody a baryBěžné hospody a bary, to je něco jako běžný prací prostředek. Prostě jsou běžné, nejsou to ty "naše", nejsou gay.
Nemáte také někdy pocit, že je to tam takové zajímavější, napínavější, dráždivější? V gay baru je vše předem jasné, karty jsou rozdány. Ale v běžném baru je to jako sázka do loterie. Ti chlapi zde jsou nejspíš hetero. Ale opravdu úplně všichni bez výjimky? Co tamten zasmušilý mladík v rohu? Proč je tak smutný? Nemůže to být náhodou nezvládnutý comming out? Vím, řeknete, že přání je otcem mé myšlenky. Ale tamti dva na baru, kteří to do sebe hrnou pod tlakem, ti se tedy pěkně rozjíždějí. To je nějakého objímání, poplácávání po ramenou, a teď...... "Dobrý bože", jak by řekl kapitán Hastings v seriálu Hercule Poirot, vždyť on mu sáhl na prdel! A ten drží, jenom se tomu bujaře chechtá a nabízí mu cigaretu se slovy "Kuř a bude ti kouřeno!" A už se zase objímají, teď, pokud mě zrak nešálí, byl takový letmý polibek na krk. A do toho roztoužené sentimentální opilecké kecy. "Ty musíš bejt svědek na mý svatbě a řečník na mým pohřbu". "Ty seš můj, můj, opravdu můj nejlepší kamarád. Jsem rád, že tě mám". Atmosféra v takovém podniku je latentně homosexuální. S důrazem na slovo latentně. Ráno mají kluci a chlapi kocovinu, je jim trochu trapně, přehluší to nejen vyprošťovacím pivem či panákem, ale třeba také trochu drsnějším vtipem o buzerantech. A jede se dál.