K našemu stolu by se určitě nevešli, možná by se tam vtěsnal jeden a ještě s obtížemi. Ale kdyby tam bylo volno a oni by přišli, obávám se, že nejeden z mých společníků by jim řekl, že tam je obsazeno. Jistě, typově to nebyli medvědi. Mladí kluci, oholení, myslím, že jeden měl dokonce melír....... Ale mně v tu chvíli přišlo líto, že s některým z nich nemohu nezávazně pokecat. Jen tak, ne že bych ho chtěl sbalit, ale jako člověk s člověkem.
Kdybych naopak já vstal a šel si sednout k nim, vypadalo by to hodně, opravdu hodně divně. Byl bych jediný gádžo u jejich stolu, navíc nepoměrně starší. Zcela přirozeně by si pomysleli cosi nelichotivého o starém vyžilém, který dostal chuť na mladého romáka.
Prostě se s tím nedalo nic dělat. Na stolech samozřejmě nebyly cedulky s nápisy JEN PRO BÍLÉ a JEN PRO BAREVNÉ, ale jako by tam byly. Nehmotné hranice mezi lidmi fungují velmi účinně.
Kdekdo si stěžuje na diskriminaci, ale menšiny se také umí pěkně diskriminovat. Mezi sebou i uvnitř v sobě. Někde je něco špatně a já netuším, jak to napravit nebo aspoň zlepšit.
***
Další menšinou v menšině jsou vietnamští gayové. Mám na mysli ty, kteří zde žijí dlouhodobě. Většinou jsou velmi uzavření a utajení. Když v nějakém gay klubu narazíte na Asiata, bývá to zpravidla zahraniční turista. Ale ti "naši" Vietnamci jsou téměř neviditelní. Stydí se před námi? Bojí se nás? Mají už předem strach z odmítnutí? Na ČVUT jich studuje hodně. Stačí projít se po ránu po okolí Vítězného náměstí, davy studentů včetně Vietnamců proudí na jednotlivé fakulty. V tom množství se jistě najde i pár našich kluků. Na této škole působí agilní studentský gay spolek. Účast Vietnamců na jeho akcích je nulová. Proč tomu tak je a jak to změnit, to netuším.
Možná mi namítnete, že se o to nemusím starat. Studentská léta mám již dávno za sebou a může mi být ukradené, kdo se podílí na činnosti nějakého studentského spolku. Jenomže mně nejde o konkrétní studentský spolek, mně jde o ty neviditelné hranice mezi lidmi. O (ne)schopnost překonat strašnou lidskou osamělost a najít cestu k těm druhým.