V roce 1644 vystřídala v Čínské říši domácí dynastii Mingů, nová dynastie Mandžuského původu /severovýchodní Čína/dynastie Čching. Počátkem 19.století se o Čínu stále více začali zajímat koloniální mocnosti.Zajímalo je čínské zboží, jinde nedostupné hlavně porcelán a čaj. Čína však byla soběstačná a západní zboží nepotřebovala. A tak Britové neměli žádnou protihodnotu kterou by za čaj a porcelán nabídli. Přišli tedy s velmi ohavným plánem, směňovat za tyto vzácné a ceněné komodity opium. Věděli že na opiu lze získat závislost a Číňané za opium pak vymění cokoliv. Počet závislích rychle vzrůstal. Proti tomu se rozhodl zakročit vysoký císařský komisař Lin ce-su. Ten rozhodl zabavit a zničit veškeré zásoby opia. Zničeno tak bylo 20 283 beden s tímto "černým bahnem". To si ovšem Britská vláda nenechala líbit a v dubnu 1840 začala Britská invaze do Číny. Proti moderním britským válečným lodím neměly archaické čínské džunky nejmenší šanci a Čínu nezachránili ani pobřežní dělostřelecké baterie z moderních děl , které nechal Lin ce-su odlít ve slévarně ve Fa-šanu. Čína byla poražena a zaplatila 20 000 mrtvými a raněnými vojáky. Britské vítězství stálo asi 500 životů./69 zabitých a 451 zraněných/.V následující mírové smlouvě byla Čína donucena otevřít Britskému obchodu 5 svých přístavůte, tedy Kantonu, Šang-haje, Amoy, Fu-čou a Ning-pomu, ve kterých působili britští konzulová s exteritoriální soudní pravomocí a Čína byla donucena zaplatit reparace 21 milionů dolarů.
29.března 1850 nastoupil na dračí trůn nový císař Sien-feng. K Britům se tentokrát přidali Francouzi, toužící si také ukousnout z velkého a chutného čínského koláče. Nový císař se jim však postavil na odpor. Vypukla II.opiová válka. Do čela čínských armád se postavil věhlasný generál mongolského původu Sen-ke-li -tin . Statečná čínská armáda se Spojencům postavila 21. září 1860 v bitvě o most Palikao,ale utrpěla katastofální pořážku. Dosud neporazitelná Mongolská jízda byla slovy císařovny Cch-si "smetena jako spadané listí". Číňané stratili ze své 30 000 armády u Palikao 25 000 vojáků,proti 1000 spojenců, převážně Francouzů. Ještě předtím padla pobřežní pevnost Ta-ku, střežící přístup od moře k Pekingu při ústí Žluté řeky. Těžce nemocný císař uprchl do Jeholu a Spojenecké jednotky barbarsky vyplenili a zničili nádherný císařský letní palác.
Aby se nezmocnili palácových psíků, měli Eunuchové rozkaz všechna zvířata zabít. Ale sluhové jedné z význačných císařských dam rozkazu neuposlechli a tak byli psíci zachráněni v počtu 5 kusů, znovu se rozmnožili a dostali se i do Evropy. Dnes je to oblíbené společenské plemeno, jen trochu náročnější na péči o srst.
22. srpna 1861 ve věku 30 let skonal těžce nemocný čínský císař Sien-feng a za jeho nezletilého syna se za pomoci vrchního velitele císařské gardy generála Jung-lu, stála faktickou vládkyní Číny právě známá císařovna Cch-si. Nová mírová smlouva byla pro Číňany ještě nevyhodnější. Podepsána byla v Pekingu 18.řijna 1860 a mimo jiné byli Číňané donuceni legalizovat křesťanství které podrývalo základní konfuciánské principy na kterých monarchie stála, i obchod s "černým bahnem". Navíc si cizí mocnosti vymohli mít své ambasády přímo v Pekingu a dokonce hned v sousedství Zakázaného města. K Britům a Francouzům se postupně přidali Rusové, Američané, Němci, a dokonce i Italové a Rakousko-Uherské soustátí. Nakonec po reformách "Meidži" z konce šedesátých let 19.století i pozápadštělé Japonsko.
Expanze koloniální moci pokračovala. V srpnu 1884 se Čína zapojila po boku Vietnamských císařů do boje proti Francouzům a utrpěla další porážku. Čínsko-Vietnamská vojska kapitulovala v dubnu následujícího roku a zaplatila cenu 10 000 mrtvých a zraněných. Sousední Vietnam se ocitl pod absolutní kontrolou Francie. /Francouzské vítězství pak stálo přibližně 2100mrtvých a zraněných/.
Mezitím rostla na východě moc Japonska, které se stalo jak pravila Velká Osvícená Cch-si "nohsledem Západu". Císařovna stárla a začalo se jí přezdívat "Starý Buddha". Čína převzala od Západu pouze nové zbraně, jinak ve všem zachovávala tradice. V roce 1894 vypuklo povstání na Korejském poloostrově,a Čína i Japonsko tam vyslaly své armády. Pekingská armáda a Pekingské loďstvo byly chloubou čínských braných sil. 23.července se rozpoutala válka mezi Čínou a Japonskem o Koreu. Japonci moderněji vyzbrojení bez problému obsadili město Pusan na jihu Korejského poloostrova. K rozhodující námořní bitvě došlo 17. září 1894. Pekingskou flotilu tvořily 2 mohutné bitevní lodi, 7 křizníků /pancéřovaných i nepancéřovaných/, 1 korveta, 2 dělové čluny a 2 torpédoborce. Na čínských bitevních lodích byla umístěna hrozivá děla kalibru 305mm. Měly výtlat 7 430 tun a byly postaveny v tehdy německém Štetíně. I ostaní křižníky byly původem z Velké Británie, nebo Německa. Pouze jediný Pingyuan byl vyroben v Čínských loděnicích ve Fu-čou avšak zcela podle západních technologií. Japonské lodě byly sice menší, ale rychlejší. Čínské flotile velel admilál Ting Ju c ang. Čína ztratila 5 plavidel,která se potopila a 3 měly poškozené. Zahynulo 850 námořníků a na 500 jich bylo zraněno. Naproti tomu Japonské ztráty dosahovaly 90 mrtvých 200 raněných a 4 poškozená plavidla. Od této chvíle byla válka prohraná i když pokračovala až do 17.dubna 1895 kdy Japonské branné síly přešli na uzemí samotné Číny a ohrožovaly Peking. Následky a ponížení byly tentokrát velmi kruté neboť došlo i na uzemní ztáty. Japonci obsadili Tchaj-wan a celá Korea se dostala pod jejich vliv. /Anektována byla oficiálně v roce 1910, kdy byl sesazen Korejský císař/. V další uzemní expanzi zabránili Japoncům ostatní velmoci hlavně Rusko, které chtělo do Číny expandovat více samo. Čína ztratila definitivně postavení první asijské velmoci a na tomto postu ji vystřídalo militarizované Japonsko se svou dynastií Meidži. Na Tchaj-wanu však neproběhla Japonská okupace hladce. Tchaj-wanci vyhlásili republiku a s Tygrem na své zástavě se postavili Japoncům na odpor. Do 21.řijna však byl konec, Japonci povstání krutě potlačili .
Tyto události tedy předcházely povstání "BOXERŮ". Čína v roce 1900 se nacházela v zuboženém stavu, navíc nastal hladomor. Slovy Jejího Veličenstva Starého Buddhy "neměla už co ztratit."Kromě válek proti vnějšímu nepříteli došlo totiž i k válce občanské, k takzvanému povstání Taj-pingů. Vyvolal ho babtistickým misionářem ovlivněný Hong Xiuquan v prosinci 1850. Po prvních válečných střetech které byli pro tyto rebely úspěšné se dokonce vytvořilo jakésy na ústřední vládě nezávislé království zvané "Nebeské království Tai-pingů s hlavním městev v Nan-kingu kde vznikla jakási paralela k Mandžuskému dvoru v Zakázaném městě v Pekingu. Hong Xiuquan o sobě prohlašoval že je bratrem Ježíš Krista a v jeho armádě bojovaly i ženy. Císář Sien-feng proti němu vyslal generála Ceng-kuo-fana, kterému jeho vojáci tzv "Chu-nanští stateční" přezdívali "Sekerník Ceng". /Tento generál pak sehrál důležitou roli při palácovém převratu kdy se chopila moci císařská vdova Cch-si./. Povstání se podařilo potlačit, teprve v roce 1864 po té co 19. července padl Nanking a to za pomoci britských a amerických vojáků což bylo pro císařovnu jistě velmi ponižující a trpké sousto. Při tomto povstání čínských křesťanů zahynulo neuvěřitelných 25 000 000 lidí, především civilistů /z toho 56 000 císařských, britských a amerických vojáků a okolo 400 000 vojáků rebelů/,tedy mnohem více než v kterékoliv předchozí válce v celých lidských dějinách a 2.5 krát tolik jako v pozdější I.světové válce!!!
Tyto neblahé události podnítili koncem devadesátých let 19.století vznik lidového hnutí které si začalo říkat" I-che-tchuan" / "Pěst ve jménu míru a spravedlnosti"/. S tímto lidovým hnutím vzešlím převážně z chudých rolníků se sblížil princ Tuan a stal se jejich protektorem. To on je po katastofální neurodě v roce 1899 představil Velké Osvícené. I když aby Její Veličenstvo přesvědčil neváhal zinscenovat zápas, který měl císařovně ukázat že I-che-tchuanové jsou nepřemožitelní a nezranitelní jakoukoliv zbraní. To se psal květen 1900 a "boxeři" stály před branami Pekingu. V Zapovězeném městě se rozhořel diplomatický boj mezi princem Tuanem a generálem Jung-Lu, který zastával názor, že pokud nepochodila císařská armáda, tam asi sotva co zmohou "meče lůzy", jak "Boxery" nazýval. Obával se intervence západních mocností a fatálních následků pro celou Čchingskou dynastii. Císařovna však v sobě dusila velkou nenávist k cizím okupantů, stejně jako pro dynastii ještě nebzpečnějších domácích křesťanů a tentokrát neposlechla svého milence z mládí, ale podpořila argumenty prince Tuana o tom že desítky milionů Číňanů musí zvládnout hrstku ciznců a dala rozkaz vpustit "Boxery do Pekingu". A tak I-che tchuanové vstpupili ozbrojeni jak klasickými čínskými zbraněmi bodnými a sečnými:sudlicemi, mačetami, meči, bojovými trojzbubci....tak palnými německými Mausrovkami nebo neohrabanými čínskými gingaly, což byly zbraně ze kterých museli střílet najednou dva muži. Okamžitě začaly masakry čínských křesťanů ,kterých nakonec zahynulo na 30 000 během tohoto povstání a z tohoto pak převážná většína katolíků, které papež Jan Pavel II. svatořečil jako mučedníy, čímž si ovšem velmi pohněval Čínskou lidovou republiku.Křesťané čínské národnosti, zvání "cizinci číslo 2" utíkali do diplomatický čtvrti pod ochranu malých kontingentů vojáků cizích mocností. Nyní se zdálo že stotisícová armáda I-che -tchuanů je pánem situace.
20. června se pruský šlechtic baron Clemens von Ketteler/+47let/ vydal do "Zongli Yamen" na čínské ministerstvo zahraničí, patrně si stěžovat na "Boxery" a varovat před zásahem mocností. Ale tam už nedošel. Byl zastřelen kolem 8.00 před "Branou míru".To se stalo roznětkou k okamžitému výbuchu povstání. Cizí diplomaté se dostavili k císařskému dvoru a žádali aby císařovna rezolutně zakročila proti "Boxerům" a distancovala se od nich. Ale Cch-si byla už rozhodnutá a tak cizím diplomatům pouze dala přátelskou radu aby všichni cizinci nejpozději do 24 hodin opustili Peking jinak ona sama nemůže před rozezlenými a utlačovanými Číňany zaručit jejich bezpečnost. Zároveň nechala popravit nějaké vězně které vydávala za Kettelerovi vrahy. Cizinci se vrátili do diplomatické čtvrti a konala se porada. Britský konzul převzal zodpovědnost za své podřízené a jako jediný odmítl Peking opustit. Ovšem tento precedens zavazoval i ostatní mocnosti. Kdo by se stal tím prvním zbabělcem který vyklidí Peking a ztratí tak dost možná své sice neoprávněně a nasílím vynucené výsady a astronomické zisky. A tak nakonec zůstali všichni! Diplomatickou čtvrť proti 100 000 I-che-tchuanů bránilo 75 briských, 75 francouzských, 75 ruských vojáků, 60 příslušníků armády Spojených států, 50 vojáků tehdy patrně nejlepší armády německé, 40 Italů, 30 císařských japonských vojáků a 30 mužů v uniformách C. a K. armády.Celkem tedy 435 můžu námořní pěchoty 8 mocností. 120 km od Pekingu v přístavu Tchien-tiň se nacházelo 2000 cizích mariňáků pod vedením viceadmirála Edwarda Seymoura , který se už jako velmi mladý účastnil II.opiové války, v roce 1857 před ními musel kapitulovat Kanton a v roce 1860 dobili i mohutnou čínskou pevnost Ta-ku. Ti samozřejmě okamžitě zahájili pochod na Peking ve kterém už odpoledne 20. června podnikli "Boxeři" frontální útok na narychlo opevněnou diplomatickou čtvrť, která byla přelidněna uprchliky ať už cizinci nebo čínskými křesťany-cizinci číslo2. Ale hrstka moderně vyzbrojených vojáků koloniálních mocností odrazila první nápor mohutné lidské vlny I-che-tchuanů. Opevněná čtvrť odolávala a doufala v posili. Princ Tuan se snažil přesvědčit Velkou Osvícenou aby se oficiálně připojila k "Boxerskému" povstání a vyslala do boje své jednotky císařské armády, které měly mnohem lepší vybavení než I-che-tchuanové, byť nedosahoavali ani zdaleka urovně kterékoliv armády cizích "ďáblů". Nebo aspoň aby dodala z velkého centrálního arsenálu zvaného "Velký arzenál Hsi -Ku", kde byla uskladněna munice, pušky a také dovezená moderní a vyhlášená Kruppova děla, I-che tchuanům moderní vybavení bez kterého nemělo celé povstání naději na úspěch. Arzenál se nacházel 8 mil severovýchodně od Tchien-tinu. Boj pokračoval dál. I-che tchuanové ve snaze prorazit opevnění diplomatické čtvrti přitáhli obrovské pětitunové staré dělo, jehož jícen hlavně byl ve tvaru dračí tlamy a uvedly ho do chodu. Opevnění sice vážně utrpělo a dělo chrlilo uplnou smršť z dračího chřtánu, ale ani to nepomohlo. Princ Tuan sice každou chvíli hlásil císařovně že cizí velvyslanectví padnou a součastně neustále žádal o zásah císařské regulerní armády. To odmítal její vrchní velitel generál Jung-Lu. Nakonec císařovna rozhodla připojit se k povstání. "Čína je slabá", prohlásila "jediné nač můžeme spoléhat je srdce našeho lidu, když je ztratíme jak bychom si mohli zachovat svou zemi?".Generál Jung-Lu nyní musel chtě nechtě vést své muže aby zastavili Seymourův expediční sbor, nad nímž měl ale velkou přesilu 70 000 císařských vojáků jejichž dělostřelectvo začalo rovněž bombardovat obležené cizince.
Seymour s 904 vojáky stanul již 13.června totiž před pevností Ta-ku, jejíž posádce 4000 vojáků velel veterán z První čínsko-japonské války Yuan Shikhai /později v roce 1912 se stal 2. prezidentem Čínské republiky a od 1. ledna 1916 na necelé tři měsíce do 22. března "Císařem Čínské říše"/. Pevnost padla na druhý den a v katastrofální porážce přišli Číňané o 2 123 vojáků. Ztráty Seymourova expedičního sboru činily 33 padlých Rusů a 1 padlý voják britské armády a 60 zraněných ruských vojáků a 9 britských.
25. červa se Jung-Lu střetl s Edwardem Seymourem a jeho 1800 muži. / Mezi nimi 900 Rusů z přístavu Port-Artur-dnes město a přístav Lu-šun-kchou,a 500 britských vojáků námořní pěchoty/. Konečně Čhcingské císařské jednotky triumfovali.Spolu s "boxery" obrátily Seymorovu expedici na útěk a způsobily mu ztrátu 62 mrtvých a 228 zraněných. Navíc cizím "ďáblům" došla veškerá munice. Proto se na útěku zachytili v pevnosti Ta-ku odkud poslali špatnou zprávu obleženým v diplomatické čtvrti. Tato zpráva způsobila v obležené cizinecké čtvrti doslova šok. Obávali se že do příchodu další a nyní bylo jasné že bude díky zásahu Čchingské armády třeba podstatně větší expedice už nevydrží. Čína slavila úspěchy a princ Tuan získával na popularitě v očích veřejnosti i samotné císařovny. Navzdory tomu nejen že diplomatická čtvrť nepadla, ale koalice 8 mocností sebrala téměř 55 000 armádu. Největší komtingent poskytlo díky geografické poloze pochopitelně Japonsko . Jednalo se o 18 válečných lodí s 540 námořníky a 20 300 muži na palubách. Hned za nimi byl ruský kontingent s 10 válečnými loděmi 750 námořníky a 12 400 vojáky, včetně kozáků. 8 lodí Velké Británie vezlo 2 020 námořníků a rovných 10 000 vojáků. Francie vyslala 5 plavidel s 390 námořníky a 3 130 vojáky. Dvě americké lodě pak přepravily 295 námořníků a 3 125vojáků. Šestý nejsilnější kontingent pocházel z Německa a čítal 5 válečných lodí 600 námořníků a 300 vojáků. Víceméně symbolické pak byly kontingenty Itálie- 2 lodi s 80 námořníky a jediná loď Rakousko-Uherské monarchie vezla na palubě 75 námořníků. Celkem tedy šlo o 51 válečných lodí se 4 750 námořníky a 49 225 vojáky. . 13.července se vylodili v Tchien-tinu. Tam bylo 30 000 číňanů pod velením starého generála Nieh Shih-ch -enga. Do časných ranních hodin se 6000 vojáků 6 největších mocností, tedy Japonska, Velké británie, Ruska, USA , Francie a Německa podařilo při ztrátách 750 vojáků důležité přístavní město dobýt. Ztráty císařské armády a "boxerů" byly mnohem vyšší . "Boxeři" vytrhali koleje aby zabránili přesunu cizích vojáků po železnici. Od Pekingu dělilo kolonialistické armády pod velením tentokrát německého hraběte Alfreda von Waldersee asi 120km a tak přesto od samého začátku skeptický generál Jung-Lu odhadoval jako zkušený voják že spojenci se do Pekingu dostanou asi po týdením pochodu. Tehdy se císařovna která již pochopila že celá věc je ztracená začala odklánět od prince Tuana. Ten stále vedl své I-che -tchuany do boje v naději že aspoň dobude cizí ambasády. Marně. Cch-si vysílá vítěze nad Seymourem generála Jung-Lu znovu do boje. Tentokrát je ovšem převaha v technice příliš velká a kulomety kosí I-che-tchuany, kteří se dávají na útěk. Nakonec je to Jung-Lu, který válku nechtěl co musí za ně tahat horké kaštany z ohně. Císařovna a vrchní eunuch Li-lien-jing v převlečení za žebráky opouštějí Peking a prchají do Si-anu ve vnitrozemí./ Jejich exil se protáhen na dva roky a když se obtloustlá císařovna poprvé vydá po železnici na zpáteční cestu bude to smutný návrat/. Nakonec 14.srpna přesně po 55 dnech Peking padá do rukou spojenců. Obležení v diplomatické čtvrti se konečně dočkají vysvobození. Začíná bilancování a vyjednávání. Boje o Peking se účastnilo 80 000 můžů na straně Číny, I-che-tchuanů i regulerní císařské armády. Ztráty povstalců dosáhly v Pekingu poloviny z nich: 40 000 mrtvých a zraněných. Celkem ztratila císařská armáda 20 000 vojáků, ztráty "Boxerů" nikdo nepočátal, ale byly nesmírné. I-che-tchuanové přestali existovat, zmizeli jednou provždy z povrchu zemského. Čhcingové ve snaze zachránit dynastii se snaží zhodit veškerou odpovědnost za hrůzy války na ně! V bojích o Peking jsou ztráty spojenců neporovnatelně menší:52 mrtvých a 205 zraněných. Jejich celkové ztráty pak představují 2 500 vojáků a dalších 526 cizinců-diplomatů, misionářů a jejich rodiných příslušníků. Princ Tuan byl na útěku.
Zdlouhavá jednání se vlekla až do 7. září 1901 kdy byl podepsán tzv. "Boxerský protokol". Byla to dosud nejtvrdší smlouva jakou Čína kdy musela podepsat. Astronomická částka válečných reparací činila 150 milionů liber. Dále musela Čína zbořit pevnost Ta-ku a souhlasit s přítomností cizích vojsk, která kontrolovala celou trasu od Tchien-tinu až do Pekingu, údajně kvůli ochraně cizích velvyslanectví. Byl zakázán dovoz jakýchkoliv zbraní do Číny.
Generál Jung-Lu zemřel 11. dubna 1903. 15.listopadu 1908 zemřela císařovna Cch-si, když ještě stačila jmenovat novým císařem dvouletého Pchu-iho. Se "Starým Buddhou" odešla stará feudální Čína. Vrchní eunuch Li -lien -jing to vycítil a zmizel neznámo kam. Císařovnino tělo vyzvedli z hrobky vojáci generalissima Čankajška vůdce Národní strany "Kuomintang" a rozsekali je na kusy. Její drahocený perlový náhrdelník pak zdobil Čankajškovu manželku Sung-Mej-ling zvanou též "Mozek Číny".