Liška teď bezhlavě pobíhala sem a tam. Pastor Baldur seděl bez hnutí, ruce složené v klíně. Bránil se pohlédnout do očí zvířeti, které působilo nervózně a nevypočitatelně.
Tak plynul čas.
Na úsvitu dalšího dne se liška zastavila a pronesla:
"Tak co, pastůrku, co podnikneme?"
"Můžeme se hádat,"
odpověděl.
"A o čem se chceš hádat?"
zeptala se.
"O elektřině,"
odvětil pastor.
Liška se na něj podívala, jako kdyby měl o kolečko víc:
"Ty si vážně myslíš, že horské stvoření jako já má pojem o elektřině? To se šeredně pleteš..."
Ale pastor Baldur ne a ne ustoupit. Navrhl, že pokud liška vyluští hádanku, kterou jí dá, může určit předmět sporu ona. Jinak se budou hádat o elektřině. Liška na to váhavě přistoupila:
"Tak sem s ní..."
"Rodím se v hrozném burácení - avšak krve ve mně není."
Liška se dlouze zamyslela, příliš dlouze, zdálo se pastoru Baldurovi, ale neřekl nic, protože se jí neodvážil urazit. Nakonec se dala poddat.
"Takže se vzdáváš?"
Farář se smál zvířecí hlouposti:
"No přece prd!"
A aby svým slovům dodal váhu, hned jeden pustil.
"Jak jinak,"
odpověděla liška suše:
"Tak se pusť do té své elektřiny."
Sjón: Syn stínu. Argo, Praha 2008. Překlad z islandštiny Helena Březinová