Jsi krůpěj dechu na konci slůvek,
jsi nádherné světlo bez žárovek
ve skrytu chodeb.
Jsi ďábel bez domu v pekle,
jsi anděl sedící hned vedle
a přesto vítězí chuť dálek.
Jsi dotek exotiky na rtech,
jsi záchranný kruh i výčnělek
z mých momentálních ponorek.
Jsi slunce a nadějný východ
ze světa lží, podlostí a ticho
po explozích.
Jsi atlantický poklad v mlze,
jsi tanec na špičce nože
s Polárkou na obloze.
Jsi všechno i nic, jsi rub i líc,
vtisknutá do skic,
vhozená do krabic
s nápisem "Nevšední dny".
Jsi moje léto i zima,
jsi modrá i bílá,
pod kůži jsi vlezla
do srdce si lehla
záhadná kouzla..
..ale co udělat s tím,
když dálka s blízkostí spí?..
..a přichází ráno.