Nebaví mě se smát,
nebaví mě si na něco hrát,
nebaví mě svět,
chtěla bych klid - hned
V hlavě hukot,
doma křik,
slzy padaj na chodník,
Nikdo je nestírá,
jen ruka má
sahá kam by neměla,
ostří se třpytí
srdce bije na poplach,
něco říká: zahoď strach
Rozum však vyhraje
nad tou hloupostí,
nenechá ublížit rukou si,
tělo se scholilo do klubíčka,
snad někdy umlkne tahle básnička...