Byl pátek 17. října. Venku si podzimní vítr pohrával s procházejícími lidmi. Pavel se zrovinka trousil z práce domů. Nikam nespěchal, protože moc dobře věděl, že ho tam nečeká nic lepšího než samota, která ho poslední dobou čím dál tím víc ubíjela. Už delší dobu se mu totiž nedařilo nikoho najít. Všemožně se sice snažil s někým seznámit, ale bezúspěšně. Co by od života taky chtěl. Bylo mu teprve 20 let a celý život má před sebou, takže neztrácí naději, že jednou se jeho princ určitě zjeví. Jelikož tu byl víkend, tak si řekl, že zavolá pár svým kamarádům a že by mohli večer společně vyrazit za zábavou. Nechtěl, aby se jeho jediným společníkem pro tento večer, stal jeho počítač. Poslední dobou u něj proseděl celé večery a mimo toho, že chodil do práce, tak vůbec nepřišel mezi lidi. Teď si ale řekl, že s tím skoncuje a vydá se do společnosti. Zavolal tedy svým přátelům a domluvili se, že se sejdou ve 22 hodin a že vyrazí do nějakého gay podniku.
Jakmile tam přišli, tak Pavel poznával spoustu povědomých tváří. Ne že by se tu vyskytoval každý víkend, ale byl tu dostkrát na to, aby si některé stálé návštěvníky tohoto klubu zapamatoval. Večer se pomalinku vlekl a Pavel se tu příliš nebavil. Nechal kluky, ať si zatancují na parketu a sám usedl ke stolu popíjejíce u toho pivo. Za tu dobu, co sem chodil, pochopil, že se tady nedá navázat žádná vážná známost. Všem jde jen o to jedno a Pavlovi se při pomyšlení na vztahy na jednu noc dělalo špatně. Byl natolik otrávený, že si řekl, že dopije poslední pivo a odebere se domů. Když tu se to náhle stalo. Někdo mu zaklepal na rameno. Myslel si, že se někdo kolem něho chtěl jen protáhnout k jinému stolu, ale když onen dotyčný poklepal podruhé, tak pochopil, že to asi nebude náhoda. Otočil se, aby věděl s kým má tu čest. Myslel si, že se pro něho vrátil jeden z jeho kamarádů, aby se šel bavit s nimi a neseděl tu jak pecka. Ale tohle byl někdo úplně neznámý. Podíval se na něho. Byl nádherný. Navíc ho poprosil, zda by si mohl přisednout. Pavel vesele kývnul. Představil se mu jako David a navrhnul, že by mohli hodit řeč. Pavel ho tu ještě nikdy neviděl. Srdce mu bušilo ostošest. Zamiloval si Davida na první pohled a chtěl se o něm dozvědět co nejvíc. Hltal každé jeho slovo. Najednou úplně zapomněl na to, že ještě před chvílí chtěl tento podnik opustit, teď ho zajímal jen on. Zjistil, že je mu 25 a že pracuje jako obchodní zástupce v jedné nadnárodní firmě. Proti jeho práci prodavače v supermarketu to bylo úplně někde jinde. Večer se blížil ke konci. Venku už pomalu svítalo. Pavel se s Davidem bavil celý večer a byl teďka naprosto šťastný. Ještě s nikým si takhle skvěle nerozuměl. Oba se tedy při ránu rozloučili, vyměnili si čísla a slíbili si, že si napíšou.
Pavel to nevydržel a ještě cestou smolil svojí textovou zprávu pro Davida. Děkoval mu za úžasný večer a doufal, že ho bude moci zase co nejdříve spatřit. Zrovinka když zprávu odeslal, tak mu mobil oznámil zprávu. Říkal si, že je to jen doručenka. Když se však ozval podruhé, tak ho vzal do ruky a zjistil, že mu od Davida přišla taky zpráva. Nemohl tomu uvěřit. Mysleli na sebe oba ve stejnou chvíli. David mu poslal skoro totožnou zprávu jako kterou Pavel před chvílí odeslal. No nic, došel domů a usínal myslíce při tom na svou lásku.
Čas ubíhal a oba se snažili spolu trávit veškerý svůj volný čas. Jako by úplně zapomněli na okolní svět. Teď existovali jen jeden pro druhého. Pavel se po měsíci známosti s Davidem přestěhoval k němu domů. Chtěl totiž být své lásce stále nablízku. David Pavla také miloval nade vše a byl schopen pro něho udělat cokoliv. Ač měl David náročné zaměstnání, tak se snažil z práce odejít vždy co nejdříve, aby mohl být doma s Pavlem, který pro něho znamenal všechno. Usínali spolu a užívali si pocitu blízkosti toho druhého. Každý dotyk, každý polibek byl pro ně něčím, co se nedalo vyjádřit slovy. Nekonečné se potom zdálo jejich odloučení, když každý musel jít do své práce.
Takhle idylicky se jejich vztah vyvíjel po několik měsíců. Nastala ale doba, kdy David musel ve své práci zůstávat o něco déle než obvykle. V jejich firmě se blížil audit a on měl najednou plné ruce práce. Z domova odcházel brzy ráno a vracel se v pozdních večerních hodinách. Většinou dorazil tak pozdě, že našel svého miláčka spícího v posteli. Dal mu tedy aspoň pusu na dobrou noc a šel si taky lehnout. Sice se jim občas poštěstilo být spolu, ale už to nebylo zdaleka tak často jako dříve. Pavel byl bohužel introvert, a tak si nechával všechno pro sebe. Byl celý nešťastný z toho, že si ho jeho miláček už nevšímá jako dřív. Myslel si, že pod záminkou práce zakrývá nějakého svého milence. Bál se to však Davidovi říct přímo do očí, protože by si pak o něm mohl myslet, že mu nevěří a to on nechtěl. Radši to dusil v sobě jako v tlakovém hrnci. Stále dělal, že je s Davidem šťastný, ale uvnitř už to tak jednostranné vůbec nebylo.
KONEC
© Majlou