Bylo nádherné slunné odpoledne a Filip se vydal spolu se svým nejlepším kamarádem Davidem na plovárnu. Co taky jiného v takovém parnu. Oba dva se znají už od dětství, takže jsou jako bráchové. Navíc spolu chodí na stejnou školu, takže spolu tráví skoro celé dny. Letos to mají ale celkem nahnuté s časem, protože letos nastupují do prváku gymnázia a to bude podle všeho fakt záhul. To jim však nemůže ani v nejmenším zabránit v tom, aby se vídali. Scházejí se u Filipa doma, aby se mohli společně učit. Je pravda, že se toho moc nenaučí, protože se do toho ani jednomu nechce, nicméně občas jim nezbude než se na to kouknout.
Dorazili na plovárnu, zaplatili vstupné a pomalu se rozhlíželi, kde si roztáhnou deku. Než si stačili vybrat nějaké místečko, tak na ně z dálky zamávala parta lidí ze třídy s tím, aby se k nim přidali. No ani jeden z toho nebyl dvakrát nadšenej, ale tak nakonec se za nima vydali, aby se neřeklo. Je pravda, že nebylo o co stát. Jejich třída je totiž taková všelijaká, plná podivínů a kdoví čeho ještě. Pozdravili se a dali se s nima do řeči. Dělali, že se baví, ale přitom jim v přítomnosti těchto lidí nebylo ani trochu příjemně. Úplně nejvíc nesvůj byl Filip, protože tu mimo dvou kluků a pěti holek. Byla i Karolína, která se mu snaží všemi možnými i nemožnými způsoby nadbíhat. Není divu, Filip je totiž takovej třídní manekýn, každá si na něho dělá zálusk. David je zase naopak takový obyčejný kluk, a tak mu trochu jeho popularitu mezi ostatníma závidí. Karolína je překrásná holka a Filipovi se moc líbí. Ve třídě nikdo nepochybuje o tom, že z nich bude brzo pár.
Odpoledne uteklo jako voda a většina party se už před nějakou chvílí odebrala domů. Zbyl tu už jen David, Filip a Karolína. David se tu cejtil tak trochu navíc, protože nově vzniklý páreček se měl náramně k sobě. Bylo mu to zároveň i dost nepříjemný z toho důvodu, protože byl zvyklej na to, že Filip tu byl jen a jen pro něho. Už to nemohl dál vydržet a rozloučil se s nima s tím, že musí na nějakou rodinnou sešlost, což nebyla vůbec pravda. Chtěl se odsud jenom nějak dostat. Filip jeho odchodu moc pozornosti nevěnoval, protože měl zrovna něco jiného na práci. To Davida fakt mrzelo, protože je do Filipa zamilovaný a chtěl by ho pro sebe. Celou cestu rozjímal o životě a o tom, že musí nějak Filipa s Karolínou rozdělit. Jinak by o Filipa přišel a zůstal by sám stejně jako doposud. Nikdy s žádnou holkou nechodil, protože se mu vždycky líbili kluci. A když se náhodou nějaká holka objevila, tak jakmile jí představil Filipa, tak se rázem zamilovala do něho.
Další školní den byl tu a David čekal na Filipa před jeho barákem tak jako každý den. Bydlí totiž kousek od sebe a stejně to má cestou, tak aspoň nemusí chodit do školy sám. Filip vycházel každý den z baráku ve stejný čas. Podle něho by se snad daly řídit hodinky. Přivítali se a vydali se spolu do školy. Bylo vidět, že David je dost nesvůj, a tak se ho Filip zeptal co s ním je.
„Ale nic,“ odpověděl David.
„No když myslíš.“
V Davidovi to však nesnesitelně šrotovalo. Nenápadně převedl hovor, aby se zeptal na Karolínu a jak to s ní má. Nedozvěděl se nic konkrétního, ale podle Filipova tónu hlasu bylo patrné, že mu na ní záleží.
Když dorazili do školy, tak právě začalo zvonit na hodinu, takže přidali do kroku, aby byli co nejdřív v učebně. Školní den utekl jako nic, pro Davida to však byla celá věčnost. Filip s Karolínou na sebe totiž co chvíli pomrkávali a on začal mít pocit, že pomalu přichází o člověka, na kterém mu víc než záleží. Když odcházeli ze školy, tak chtěl David něco s Filipem podniknout, ale ten se mu omluvil s tím, že už něco slíbil Karolíně. Takhle to pokračovalo celý školní týden. Filip neustále upřednostňoval Karolínu před svým nejlepším kamarádem a ten se najednou cítil dosti osamělý. Chybělo mu to neustálé pošťuchování a laškování, které s Filipem co chvíli zažívali. Byl najednou dosti zmatený, protože se do něho zamiloval a neví jak, nebo jestli mu to má vůbec říct.
Nastal víkend a to byla doba, kdy se kluci spolu učili do školy. David byl celkem překvapený, když mu volal Filip s tím, že se staví a že se vrhnou na učení. Měl z toho náramnou radost. Po zběžném prohlédnutí pokoje se málem zděsil, takže se zběsile vrhnul do úklidu, protože nechtěl vypadat jako bordelář. Filip to k němu neměl moc daleko, takže během deseti minut zazvonil na zvonek a zamířil si to k výtahu, který do svezl k bytu, kde David bydlel. Jakmile ve dveřích spatřil Filipa, tak ho ovládla ohromná radost, že ho může vidět. Přesunuli se do jeho pokoje. Filipovi nabídnul kafe a pak se podívali na matematiku, která oba trápila nejvíc. U učiva moc dlouho nezůstali. Dali se do řeči a mluvili o všem možném – o škole, holkách a tak. Po chvíli se David rozhodl, že si zkusí Filipa oťuknout, aby věděl na čem je. „Co bys dělal kdyby se do tebe zamiloval kluk?“ „No to jako fakt nevím, ale asi bych s tím měl problém, protože bych vypadal jinak. Navíc mám kolem sebe spoustu holek, co víc si přát,“ odpověděl Filip. Zrovinka ve chvíli, kdy se chtěli vrátit k učivu, tak David sebral Filipovi propisku, protože teď neměl ani pomyšlení na studium. Filip se nechtěl dát a snažil se ji získat zpět, takže to skončilo rvačkou, Teda bez nějakých větších násilností. David ve většině soubojů vyhrával, protože je silnější. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Leželi vedle sebe znavení po souboji a hleděli si z očí do očí. David se najednou nemohl udržet, vsadil všechno na jednu kartu a Filipa políbil. Ten chvíli nechápal, pak zmateně pronesl: „Tak to už je na mě moc,“ sbalil si učebnice a bez rozloučení zmizel. David se schoulil na podlahu a dal se do breku, protože takovou reakci nečekal. Cítil se hrozně provinile a chtěl se nějak Filipovi omluvit, tak se mu snažil dovolat na mobil, ale on mu to nezvedal.
Po víkendu se David jako obvykle vydal do školy. Pro Filipa se ale tentokrát nestavil, protože se mu s ním stále nedařilo zkontaktovat a neví, jestli se na něj zlobí nebo ne. Dorazil do třídy se zhruba čtvrthodinovou rezervou. Ohlížel se po Filipovi, ale ten se ne a ne objevit. Trochu znejistěl, protože měl strach, jestli se mu něco nestalo. Když se podíval po učebně důkladněji, tak zjistil, že chybíi Karolína a nevěděl co si o tom má myslet. Celej den byl pro něj jedno velké utrpení, protože se co chvíli obviňoval z toho, co udělal o víkendu. Po škole se vydal k Filipovi domů, aby zjistil od rodičů co s ním je. Nikdo mu ale neotevřel a celý dům vypadal jakoby v něm zrovna nikdo nebyl. Bylo mu to celý takový divný. Vydal se tedy domů.
Další den ve škole se sice ještě pořád tvářil jako hromádka neštěstí, ale už se z toho nejhoršího dostal. Odhodlal se tedy k tomu, že zašel za kamarádkami Karolíny a zeptal se jich, kde je. Odpověď tak trochu očekával a když se naplnily jeho nejhorší obavy, tak to s ním div neseklo. Pochopitelně, že se odebrala s celou Filipovou rodinou na týden k moři. Bylo toho na něho už tolik, že to nemohl dál snášet. Odešel ze školy domů s tím, že se mu udělalo špatně, což byla koneckonců pravda.
Mezitím si Filipova rodina s Karolínou užívali pláží slunné Sardinie. Úplně úžasná dovolená. Filip měl radost, že rodiče Karolíně dovolili, aby mohla letět s nima. Dalo teda velkou práci je přemluvit, ale toho úsilí ani trochu nelitoval. Karolínu celkem zklamalo to, že budou bydlet všichni v jednom velkém pokoji. Myslela si, že budou mít s Filipem klid jen a jen pro sebe. Týden u moře uplynul jako nic. Podívali se po okolí, strávili dost času opalováním na pláži, nemělo to zkrátka nejmenší chybičku. Poslední den pobytu se konal rozlučkový večer plný alkoholu a jiného veselí. Všichni se výborně bavili. Najednou Karolína pošeptala Filipovi do ucha, že by se chtěla projít po pláži. Po chvíli se tedy zvedli a rodičům řekli, že se jdou projít, tak ať si o ně nedělají starosti. Karolína se začala bavit otevřeně o tom jak se jí Filip líbí a že by s ním chtěla chodit. Chvíli na to se začali líbat a netrvalo dlouho a už na sobě leželi v písku a vzájemně se hladili. Najednou Filip vylítnul jako střela a hrozně se Karolíně omlouval , že nemůže, protože jí bere spíš jako kamarádku. Uvědomil si totiž, že miluje někoho úplně jiného. Karolína chvíli nechápavě koukala a pak pronesla:
„Líbí se ti snad nějaká jiná holka?“
„Ne, žádná holka,“ odpověděl Filip.
„Proboha, David? Řekni mi, že to není pravda.“
„Bohužel je to tak. Taky jsem si říkal, proč to muselo potkat zrovna mě. Donedávna jsem si myslel, že jsme jenom jako kamarádi. V životě by mě nenapadlo, že poté co odjedu na týden pryč, tak se mi po něm bude tolik stýskat. Myslel jsem si, že se zamiluju do fajn holky jako jsi ty, ale srdci prostě neporučím.“
Pak jí začal vysvětlovat co se stalo tehdy o víkendu u Davida doma a jak se zachoval.
„Byl jsem v tu chvíli tak zmatený, že jsem radši utekl. Nechtěl jsem si připustit, že bych mohl být jiný než ostatní.“
Karolína to nesla dost statečně. Sice chtěla Filipa pro sebe, ale bylo jí jasný, že klukovi prostě konkurovat nemůže. Poslední noc a den byly pro Filipa věčností. Nemohl se dočkat okamžiku, kdy se vrátí domů.
David se celý týden trápil tím, že nadobro ztratil svého nejlepšího kamaráda. Kouknul se na hodinky a zjistil, že je neděle večer a že by se měl každou chvíli Filip vrátit domů. Napadlo ho, že by se u něho mohl stavit. Než si to stihnul sešrotovat v hlavě, tak zazvonil zvonek. Říkal si, že to budou určitě rodiče a že se vrací z večeře. Ale bylo to teprve před hodinou, to je zvláštní. K jeho velkému údivu stál na prahu jeho dveří Filip. Najednou byl úplně mimo. Byl tak zaskočenej, že ho skoro zapomněl přivítat. Pak se osmělil a spustil:
„Chtěl bych se ti hrozně moc omluvit za to, co jsem udělal minulý víkend, moc mě to mrzí a doufám, že to neznamená, že přijdu o tak skvělého kamaráda jako jsi ty.“
„Víš, já se chci taky omluvit. Celou dobu jsem se snažil hledat štěstí všude kolem sebe, ale neuvědomil jsem si, že to největší štěstí, které mě mohlo potkat, je přímo přede mnou.“
Ihned co to dořekl, tak Davida políbil. Ten chvilku nechápal. Ještě před chvílí se strachoval, že o něj nadobro přijde a teď tohle? Chvilku sám sebe přesvědčoval, jestli se mu to jenom nezdá. Odebrali se do Davidova pokoje nepřestávajíc se u toho líbat. Lehli si na postel a začali se jeden druhého dotýkat. Oba působili tak trochu neohrabaně, protože to bylo koneckonců jejich poprvé, ale jejich vzájemná láska je vedla cestou rozkoše až k vytouženému vrcholu.
„Jak dlouho už víš to, že jsi na kluky?“ zeptal se Filip
„No ono to bude už delší dobu, ale teprve nedávno jsem se uvědomil to, že jsem se do tebe zamiloval.“
„Ten minulej víkend jsem byl hrozně zmatenej, nevěděl jsem co si mám najednou myslet, ale ten týden odloučení mě utvrdil v tom, že chci být s tebou. Karolína pro mě byla vždycky jenom jako kamarádka, nic víc.“
„To jsem rád,“ dodal David a políbil Filipa.
KONEC
© Majlou