Nač chodit spát
když spánek nepřichází,
nač volat sen,
když není o čem snít,
nač hořce lkát, když slzy nepřichází,
nač bát se smti,
když není pro co žít?
V čem tedy ta síla?
Jako slepý bloudit
a hledat marně stracený již sen,
jen stále čekat,
stále ve tmě bloudit
a hledat v šeru bílý den?
Ne, vzepřít se
a nechť mrtvá mluví,
ať řekne, proč si zoufala,
snad potom uvěří jí,
snad porozumí,
snad pochopí,
že tenkrát plakala,
(když nevěřil jí)
(když poranil jí)