NE_MI_LO_VA_NY    (45/178/74)

– Praha
PRÁZDNO V OČÍCH MÁM
Nemůžu spát
oči mě pálí
a je v nich strach.
Tu bolest znáš
těžce jí snáším
a nevnímám.

Když láska končí
skoro nedýchám
a nevěřím v sen svůj.
Teď mám jít kam
zlou nocí sám
to nezvládám!

Prázdno v očích mám
jako blázen jsem
už skoro nevěřím
jak tohle zvládnout!

Prázdno v očích mám
kéž by to bal sen
z něhož mě probudí
mrazivé ráno!

Lhář, lžu sobě sám
kam jen se vrátit, vrátit
už není kam.
Jen svým vzpomínkám
marně se bráním,
bráním se dál.

Těch zlých pár vět
už dávno znám
snad přebolí.
Nechci se vzdát
myšlenek spásných
a polibků tvých.

Řev, svůj vnitřní křik
neumím ovládnout
jak marný boj!

Prázdno v očích mám
ani nedoufám,
že někdy vrátí se
co já měl rád.

Prázdno v očích mám
jen svým vzpomínkám
marně se bráním,
tiše a sám.