Kolik chyb může člověk udělat? Kolik společných věcí musí dva spolu mít, aby mohli mít vztah? Kolik lidí si myslí, že druhého zná, a přitom o něm ví tak málo? A nakonec. Kolik lidí je schopno odpustit chyby třeba i za cenu toho, že začnou dva od začátku?
V dnešní době už vymyzela mezi lidma nejen slušnost a úcta, ale podle mě i láska. Slovo milovat je krásné slovo. Slovo, které se snadno říká. Slovo, které může znamenat nejen všechno, ale i nic. Někdo jej vyslovuje a cítí to tak, někdo jej vyslovuje a to slovo je pouze prázdným pojmem. Toto slovo zahřeje, když je myšleno upřímně, ale zamrazí tehdy, když je vysloveno neupřímně. Opravdu už vroucí lásku k jedné osobě vystřídala pouse sexuální tou a touha po penězích? Snažíme se věřit, že tomu tak ještě není, ale ve většině případů tomu tak je. Ti, kteří naleznou pravou lásku, těm lze pouze závidět, protože bez lásky není život barevným. A to se stává teď mě. Už nevím, čemu lze věřit, a co je pouhým klamem.
Po trošce žárlivosti jsem se uklidnil. Přestal jsem se bát a začal věřit. V tu chvíli mi přišel mail. Mail, který mě vůbec nepotěšil, a který nastartoval kolotoč, ze kterého se lze těžko vzpamatovat. Ten mail byl rozchodový. Nikdy jsem si nemyslel, že kluk, kterého jsem si myslel, že znám, je schopen se rozejít po takové věci, jakou je e-mail. Byla to směs myšlenek, ve kterých se šlo těžko orientovat, ale závěr byl jasný. Odepsal jsem hned a další mail byl psán jinak. Lépe, dával alespoň malou jiskřičku naděje. Znovu jsem odepsal, ale na to odpověď už byla krutá. Ten mail prý psal ve spěchu. Odepsal jsem i na něj, ale už jsem netoužil ani být milý. Prostě jsem odepsal se stejnou razancí. I na to přišla milá odpověď, která znovu dávala tu malou jiskřičku. Už jsem málem neměl sílu odepisovat, ale přesto jsem odepsal. Nakonec mi přišel mail, který opravdu vše ukončil. Nabídnul mi kamarádství, ale to po vztahu je prakticky nemožné. Prý že budeme v kontaktu a že rád uvidí s kým budu dál a že se budeme bavit. To už jsem nerozdejchal. Tak jsem si začal říkat, zda-li jsem vůbec člověk, když toto odmítám. Mě by nebylo příjemné vidět mojí největší lásku s někým jiným a jemu jo? Na tento mail jsem už neodpověděl a sílu na odpověď ani nikdy již nenajdu. Nebo ano?
Během těchto hrozných dní si naše kamarádky užívaly a řešily další průběh prázdnin. Někdo odjel slavit, někdo byl s rodiči, někdo cestoval a někdo šel pracovat.
Co napsat závěrem? Když už člověk nemůže dál, měl by vyhledat nějakou pomoc? A jaká by ta pomoc měla býti? Vrátí se přítel i přes svou nerozhodnost? Co se vůbec stane až zjistíme, že láska je pouhým klamem? Jsou lidé schopni ještě odpouštět a jsou schopni začít znovu, když to na poprvé nevyšlo? To ukáže pouze čas.