Prostitutka...Stála v kaluži. V lodičkách na sedmicentimetrovém podpatku, v lodičkách s flitry tak ošoupanými a nelesklými jako její vyhaslé oči.
V kaluži, která byla dostatečně mělká, aby si neumočila patu se silonovými punčochami.
V kaluži, která byla černá tak, jako Hanibalovy myšlenky.
Však bála se udělat krok v před či v zad, aby se nesmočila ještě více, pak již to nebyl strach, co ji uprostřed kaluže držel, ale jen stereotyp.
Stereotyp, který ji denně zpestřoval bílý prášek.
Bílý prášek, který dělal kaluž méně kalnou, možná byla i teplejší, co já vím.
Však bílý prášek nebyl pravdou, byl lží.
Lež za kterou se platí.