Když už si myslíme, že náš život začíná být stabilní a že homosexualita je velmi otevřené téma, vyskytne se v našem životě něco, co vás strhává zpět do věků, kdy jakákoliv odlišnost byla trestána upálením, či jinou smrtí.
Když už jsem myslel, že po přiznání své orientace rodičům už hůře být nemůže, přišel den, kdy hůře bylo. A to je dnes. Na facebooku mám profil, kde se za svou orientaci a přítele nestydím. Nikdy jsem si ale nemyslel, co z tohoto vzejde. Táta přijel domů a hned mi říkal: „Jsi mediálně slavný.” Nechápal jsem, o čem hovoří, a zeptal jsem se. „Jak?” Otec se podíval na mě, jako bych byl nejhorší vrah a zločinec na světě a odvětil. „No prý jsi na internetu představil svého nového přítele. Řekla nám to známá.“ V tomto viděl problém? Co mají lidé právo zasahovat do života jiných? Strhla se hádka, kdy bylo vidět, že se otec za orientaci svého syna stydí pomalu více, než by se styděl za masového vraha. I ten vrah by se měl lépe, než v tu chvíli já. „Tati, já se nestydím za to, jaký jsem a nebudu to tajit jen kvůli tomu, že se za mě stydíte! Nebudu se přetvařovat a psát, že žiji s holkou a stejně tak se nebudu stydět za fotky s mým přítelem.“ Otec oněměl. Po několika minutách se konečně zmohl na jednu větu. „Jestli je to tak, potom u nás nebudeš bydlet.“ Odešel jsem a jel do malého klubu, kde mi bude dnes lépe, než být v tak nepřátelském, nechápavém a hermeticky uzavřeném prostředí. Stále věřím, že jednou přijde doba, kdy otec bude hrdý na mě a bude mě brát jako osobnost určitých kvalit bez ohledu na mou sexuální orientaci.
Mezi tím, se moje velmi dobrá kamarádka Lucka odstěhovala z koleje. Večer si ještě trochu užila se svým bývalým milencem a ráno odjela. Chvilku jsme si volali a vše si vypověděli. Nabídla mi, abych přijel a že přemluví své rodiče, aby mi umožnili azyl. Uteču, nebo budu bojovat? Vybral jsem si, že se nevzdám. Lucinka je s kamarády a někdy se uvidíme.
Kolik lidí bojuje jako já? Kolik lidí musí vše tajit ze strachu z reakce okolí? Kolik lidí chodí tajně do klubů, které pro společnost údajně neexistují? Doufám, že se jednou společnost úplně otevře a lidé, kteří nám slušným dělají ostudu, skončí na okraji společnosti. Stejné je to i třeba s cikány (pozn. autora: slovo rom není v pravopisném slovníku češtiny). I mezi nimi se dají najít jak ti slušní, tak ti, kteří jsou nepřizpůsobivý. Neplatí to ale v každé společnosti? Neexistují pouze lidé, kteří jsou slušní a lidé, kteří se neumí začlenit a chovat? A kdo jsme mi, že umíme jen soudit podle vnějších znaků?