Sním o spánku dlouhém,
o ránu beze spěchu,
o víkendu celém,
stráveném v pelechu.
Jo, tohle bude fajn,
budu krásně spát,
nechci slyšet budík,
stačí ticho, budu rád.
Unavily mě už zcela,
ty noci plné učení,
byť můj pokoj není cela,
jsou to praktiky mučení.
Nevyspat se, honem vstávat,
do školy dojet trpět,
hurá konec, domů návrat,
super jsem zpět,
znovu noc, mám závrať.
Kdo vymyslel tejden,
kterej má všední teror
a víkend trvá krátce?
Je to nějakej error?
Nebo boží práce?
Kdo to ví?