Pesatko (42/168/65)

– Praha 6 » Praha
Je krásný teplý jarní den .........
Je krásný teplý jarní den,ale zde na mě dýchá chlad.Jsou zde javory a mezi nimi se tyčí náhrobky.Tam vzadu u jednoho hrobu stojí mladý kluk asi kolem 18 let.Pomalu k němu přicházím a hledím na fotografii,která je na náhrobku.Je to fotografie jedné mladé dívky.Stojí a povídá si s tou dívkou,jako by tu byla.Určitě tu někde musí být,ale já ji nevidím.Najednou se otočil a řekl:,,Co tady děláš?" Dost mě to zarazilo a já vyhrkla,jestli nepotřebuje pomoc.

Poodešli jsme a sedli si na lavičku,která tu byla.Začal mi vyprávět,jak se to stalo.
Jednou jsme byli na diskotéce a měli velmi dobrou náladu,nebot jsme slavili rok naší lásky.O půlnoci jmse se rozešli.Ona jela domů jiným vozem a on také,protože každý bydlel na opačném konci města.Po půlnoci zvoní telefon.Petr se dovídá,že je Jana v nemocnici a že s ním chce mluvit.Ani nevím,jak jsem se tam tenkrát dostal.Vím jen,že když jsem přišel do pokoje v kterém ležela,měla ještě vlasy od krve.Na posteli seděli její rodiče a plakali.Přiběhl jsem a vzal ji za ruku.Asi po pěti minutách se probrala z bez vědomí a pravila:,,Děkuji Vám za vaši lásku a obětavost,za všechno,co jste pro mě udělaly." Potom se znovu otočila ke mně:,,Děkuji Ti za tvojí lásku,za chvíle,které jsme spolu prožili." To dořekla a upadla bez vědomí.Hrnuly se mi slzy do očí,nemohl jsem to vydržet a tak jsem odešl.
Ráno jsem zašel do nemocnice,kde mi řekly,že k ránu zemřela.Začal jsem chodit za školu a tahat se místama,kam jsme spolu nejraději chodili,kde jsme se prvně milovali a bylo mi na těch místech hrozně.,,Promin,už běž - chci být sám." A tak jsem odešla.Bylo mi hrozně.Po těle mi lezl mráz a nebyla semnou kloudná řeč.
Ted tu leží vedle ní a je štasnej?Když se totiž Petr vrátil z vojny,koupil si auto.Lidé mu říkali sebevrah.Jezdil tak rychle,až nato doplatil.Ale já vím,že pro něj život neměl stejně žádnou cenu.
,,Dnes je zas krásný teplý jarní den,ale zde na mě dýchá chlad."Ted tu stojím a povídám si s nimi,nejraději bych tu ležela s nimi,ale život je už takový.
Já jenom vím,že to jsou moji nejlepší kamarádi,i když nežijí:Kteří nepotkám a ani potkat nechci.