ma1 (50/178/84)

– Zlínský kraj » nedaleko Hulína
vztah Upozorňuji, že úplně celé to není ode mne, ale naprosto se s tím ztotožňuji a sám bych některé pasáže asi líp nenapsal...
Jak jen začít tohle nelehké téma... no třeba malým kvízem:-) Otázka je: Když se podíváte kolem sebe, na všechny páry co znáte, tedy nejen ty homosexuální, ale i heterosexuální, tak existuje mezi nimi alespoň jeden, o kterém by jste mohli říct že funguje dobře i delší dobu? Že ano? Tak to jste možná šťastní lidé, ale já bohužel neznám ani jeden takový.
Znáte to určitě i odsud. Tady na iboys je vůbec výborná příležitost pro různé psychosociální studie všech možných tipů lidí. Začíná to vyplněnou kolonkou "mám vážný vztah", pokračuje to přes zamilované vzkazy v guestbooku, a psaní si do profilu o tom jak jste mega šťastní a zamilovaní a jak je to na pořád a přitom se znají sotva měsíc... Uplyne nějaká doba, a už je na profilu pod kolonkou partner pouze NEMÁM. Viděl jsem to tu u stovky lidí minimálně, ale vidím to taky všude kolem sebe. Spousta lidí se mě ptá, proč jsem sám, a na to chci už konečně jednou pro vždy odpovědět. Tak tedy, sám jsem proto, protože mě nebaví se neustále někomu podřizovat a případně hledat stálé kompromisy, nebaví mě se na někoho spoléhat, obzvlášť, když je nespolehlivý. Nelíbí se mi pocit jako "muset se stále někomu věnovat a někomu ustupovat" a spousta dalších věcí. Nerad se někomu svěřuji, ukazuji svoje slabiny a to jen proto aby toho ten někdo dřív nebo později využil v můj neprospěch. Člověk se tak cítí, jako by ho byla jen polovička, jako by mu cosi scházelo... co by to asi mělo být? No přece svoboda!!! A té já se nechci vzdát, a to ani v případě, že bych našel někoho "pravého", kdo se dosud neobjevil. A víte proč? Protože nikdo takový neexistuje, nikdy nikdo nebude pro nikoho dokonalý, a my se musíme smířit s tím, že všechno je to na světě asi trošku jinak.
Co je to láska, to každý člověk ví. Prostá chemická reakce, která může trvat asi 2-3 roky, u některých výjimečných případů i déle. A teď se zamyslete, co má člověk dělat dál, až ta reakce skončí? Lidi to řeší lehce, prostě se rozejdou. Ale já to takhle nechci, nechci si na někoho zvykat a budovat cosi, co zákonitě jednou musí skončit. A ten rozchod potom bolí, moc bolí. Nejsem splachovací. Jsem býk a jeho charakteristika na mě až moc sedí. Rodinné štěstí a jeho partner jsou pro něho na prvním místě. Jako jedno z mála znamení dává přednost jistotě, stálosti a věrnosti. Dokáže se o partnera pečlivě starat, v sexu je velice pozorný a náruživý, přitom však vyžaduje náležitou pozornost. Ale pozor, s láskou se na Býka nespěchá, musí si být jist, že je to ta pravá. O svou lásku se odmítá s kýmkoli dělit a každého protivníka dokáže zuřivě zahnat. Běda pak ale tomu, kdo jej zraní svou zradou. Zraněný Býk je obvykle ztraceným Býkem. Zradu nedokáže zapomenout a jen velmi těžko odpouští. U mě to platí nejen pro partnerský, ale i kamarádský vztah. Dostáváme se k jádru věci. Člověk ani zvířata nebyla stvořena proto, aby byli s jedním partnerem celý život, protože je to prostě holý nesmysl, který není možné realizovat, protože je proti přírodě, resp. nejde v souladu s přirozeností. Jeden můj známý má údajně prostudované, že příroda samce stvořila proto, aby se množil a proto pokud zastrčí 6x do stejné díry, po sedmé se mu už nepostaví. Sice si nemyslím, že to tak je, ale něco na tom bude... Proto už raději preferuju to, co tady nazýváte vztahem volným, i když takový vlastně ani nexistuje, protože to vlastně ani nemůže být nazýváno vztahem.