Mírně zamžil víčky a snažil se rozkoukat kde to je...nemohl si vzpomenout co se včera událo jen ho hrozivě všechno bolelo. Pootočil se na bok aby zjistil, kde je a nějak se zhrozil když ucítil chladívý satén na svém nahém těle...počkat počkat...satén doma nemám....počkat počkat počkat...na mém nahém....ÁÁÁÁÁÁÁÁ... "ÁÁÁÁÁÁÁ"
malem pustil hrnek, když se z ložnice v patře ozval řev, jako když vraždí sele. " Co se to tam děje? " Mumlal si pro sebe, když tam spěchal. Otevřel dveře a vyvalil oči, když na něj zpod postele čouhalo vystrčené kulaté pozadí, nasucho polknul, odvrátil se. Přesto mu však oči neustále švidrali zpět, k tomu divu světa.
"Ehm....si si vědom v jaké poloze se nachazíš.....?" pousmál se Alex.
Kdyby pod Alexový letištěm nebyla taková tma, tak by jste si mohli všimnout, Billovi téměř posmrtné stuhlosti, která je následována okamžitým zrdnutím, který se značně podobá rajčatovému protlaku. Jak se snažil rychle vysoukat zpod toho všeho, nějak se mu podařilo zaklínit a zamotat se do pokrývek.
"...Eh...nemohl bys mi pomoci..nějak jsem se zaseknul!"Prohodí jako by nic Bill, ale přesto mu přeskakuje hlas, jako puberťakovi v mutaci.
"Ale jistě...sradostí..."ani nevýš s jakou ty malej krasavče. Usměje se pro sebe Alex a jde ho vyprostit.
Nejdříve si obhlíží situaci a pak jde mladíka vyprostit a neopomene se sem tam o něj otřít, rádoby omylem, ale všímá si, že se mladíček při každém dotyku na holé kůži se ještě mírně zachvěje.
Pomalu ho vytáhne zpod postele, s maniakálním úsměvem ho vezme do náruče a posadí ho vedle skříně na křeslo. Otevře obrovskou skříň. Pane bože ten má snad víc oblečení než já...a to je co říct...vzpomene si na místnost za svým pokojem která je 2metry na 4 metry a plná oblečení...
" to Ne tohle taky né..." brblá si Alex pro sebe a ze skříně lítá oblečení velkým obloukem na zem, kde se vrší hromada, jenž se názorně podobá Everestu.
" Heureka...tady to je to jsem ale dlouho nevíděl..." Bill vídí vystrčenou ruku zpoza s kříně s něčím neidentifikovátelným ale vypadá to na černo bílé proužky. Bill si v duch zajásá, prostě za to nemůže že je ujetej na proužky, ale to už mu ta věc přistane v klíně a on to pomalu zvedne. tak to bych nikdy neřek že tohleje možný najít u punkáče ve skříni. podívý se Bill, když roztáhne černé tričko s Hello Kitty ....?????.... a pruhované trenky.
" no co koukáš Hello Kitty mám rád...je no roztomilá!" Rozpačitě se na něj Alex usměje ".. a jak se vlastně jmenuješ?"
"Bill Rother.....ale přátelé mi říkají Bille... a ty?" se ruměncem na tváři mu prozradí jméno.
Tak tohle jméno znám. Jestli je to ten, který myslím tak jeho matka, po tom co jeho otec záhadně zmizel a vše jí odkázal, je pěkně v balíku a na něj mají zálusk ne jedni mafiáni, kvůli výkupným.
"Alex Dakito...asi mě znáš od slyšení..."Pronesl pochmurně Alex, otočil se a šel dokuckyně.
Ano druháci si o něm ledacos povídali. Moc tomu nevěnoval pozornost...." Počkej Ale....Kam jdeš..?" s vytřeštěný výrazem už už vstával aby ho stihl.
"Hmm...myslím že by bylo slušné ti udělat trochu soukromí, aby ses mohl obléci ale pokud chceš tu chodit nahý....jak je libo!" pozvedl jedno obočí a laškovně se na něj usmál. Bill zrudnul do barvy Ketčupu, stačila mu jen nálepka OTMA OD HAMÉ. Alex odešel dolů směr Kuchyně a doufal, že ho jeho OTMA bude následovat. To se mu však nesplnilo.
Jal se tedy vaření kakaa...no co i punkeři ho rádi... za chvíli přišel Bill se skloněnou hlavou. Sedl si ke stolu. Alex si sedl na druhou stranu a přišoupl k němu kakao a přívětivě se na něj usmál.
"Co je dneska za den?" optal se Bill.
"...Středa..." řekl rozpačitě Alex, očekávajíc výbuch shonu.
"Třetí den tak to mě ještě hledat nebudou..."řekl chladně Bill a usrkl kakao"....a Alexi ty tu bydlíš sám?"
"Jo...bydlím tu sám!"
Billovi se mírně rozjasnil obličej " v tom případě se stěhuju!" oznámil suše.
"COŽÉÉ.... a jak si to představuješ kde bys spal.......?" málem vyskočil z kůže Alex.
Bill se ještě více pousmál, jelikož tím že se divil mu dal jasně na jevo že stim více méně souhlasí tedy alespoň podvědomě, pak nasadil despotický výraz. "Podej mi tašku"
Alex se na něj chvíli ohromeně díval a podalmu tašku, kterou včera i s motorkou kupodivi našel v neporušeném stavu.
Bill sebejistě vytáhl mobil a začal telefonvat.
"...Honzo. Ahoj. ano jsem v pořádku...ano, ano....jo budu se stěhovat a přijeď pro mě..Kam?..." ošklivě se zamračí na telefon a podá ho Alexovi se slovy "...nadiktuj mu adresu!" Alex chvíli zírá a pak nadiktuje muži na druhé straně adresu.
Za chvíli zvoní zvonek, než se Alex zvedne ze židle, už je u dveří Bill a vyndává z pod rohošky náhradní klíč, který podává muži ve dveřích.
"Alexi ja si jen pro něco skočím...zatim pa zlato!" a než Alex řekne cokoliv zmizí a za sebou sebejistě bouchne dveřmi.
Alex chvíli stojí a vstřebává události poslední půl hodinky a pak se zhroutí do židle " Tak a teď už vůbec necápu, proč dávají tajfunům ženská jména?!" se zoufalstvím se rozhlédne po svém atelierovém bytečku, který je laděn do decentních hnědých odstínů, s kovovími prvky a velmi prostorným obývákem s krásným výhledem. ...Dávám tajfunu 30 minut, než se vrátí...
Tajfun předčil očkávání a byl zpět, ani ne za 20 minut. Vřítil se do vnitř s pěti taškami a velikým obrazem. Prvně šel pověsit obraz na hlavní stěnu v obýváku, rázem s taškami vyběhl do schodů.