Láska, to je to co nám přináší blažený pocit štěstí, něžnosti, radosti, vyrovnanosti, síly, inspirace, naprosté dokonalosti a krásy, ale také trpké zklamání, hořkost, bolest a utrpení. Zkrátka láska nám dává od toho nejkrásnějšího až po to nejbolestnější.
Již v lůně své matky začínáme pociťovat ten zvláštní cit, dokážeme vnímat, že naše maminka nás miluje nadevše ještě před narozením a při našem vývoji působí velmi blahodárně a uklidňujíce. Když se poprvé podíváme na svět, na který jsme byli přivedeni, jedině blízkost milující maminky a její tlukot vroucného srdíčka nás dokáže tím nejlepším způsobem uklidnit ze šoku, kterým jsme právě prošli.
Během chvíle od našeho příchodu na svět začínáme pociťovat i lásku svého tatínka, poté sourozenců, babiček, dědečků, tetiček a strýčků. Zatím nám láska nejbližší rodiny poskytuje pocit bezpečí, bezstarostnosti a klidu potřebného k našemu vývoji.
A během dalších let, kdy rosteme, začínáme vnímat i ostatní prostředí. Své vrstevníky, kamarády, autority a celý okolní svět. Poté přijde den a my najednou poznáme kouzlo první lásky, již
k někomu jinému než ke své mamince a tatínkovi. Najednou je tu trochu jiná láska, velmi vzrušující a tolik potřebná pro náš další život.
Jak krásné je, když si se svým partnerem dobře rozumíme a můžeme si povídat o společných pocitech, problémech, zážitcích. Jak krásné je se věnovat různým společným zájmům. Jak krásné je, když nám druhý šeptá do ouška něžná slovíčka lásky. Jakoby se člověk vznášel v oblacích při pohledu na svého miláčka, při jeho jemných dotycích, polibků. Srdce vám buší vrcholným vzrušením při spojení dvou těl muže a ženy.
Co je na světě krásnějšího než oddat svůj život, svou duši a tělo tomu, koho milujeme? Běda však té chvíle, kdy ten druhý vás zklame, pak tečou slzy hořkosti a srdce krvácí.