Jsem člověk v poslední době docela vytížený, i když si myslím, že nejsem typ co by se honil za karierou nebo za penězi, tak se mi v poslední době stává, že pracuji i šest dní v týdnu po dvanácti hodinách. Ne, že by mi to vadilo, nenudím se a za to sem rád, ale občas si plánuji, že ten a ten den bych mohl vypnout. Mnohdy to nevýjde, ale to je nepodstatné. Když už vypnu tak většinou stejně někdo příjde s něčím co bych měl zařídit (myslím tím úřady, doktory apod...). Proč většina lidí nechápe to, že když mám volno tak bych si strašně rád aspoň jednou za čtrnáct dní jen tak lehl do postele a nic nedělal?
Já mám pocit, že jsem na to přišel. Ty lidi by se bez těch úřadů unudili, potřebujou to. Potřebujou něco dělat. A jezdit na kole nebo chodit na výlety nemůžou pořád jen tak bezcílně a to hlavně proto, že to denně nikoho nebaví. A proč já přemejšlým jinak než tahle většina a Vy možná taky? Odpověď je jednoduchá protože hulíme!! Umotám si brčko a nemusím dělat nic, stačí mi lehnout si na louce na sluníčku a jsem nejšťastnější na světě. Bohužel spousta lidí, kteří začnou hulit nebo hulí takto začnou vyplňovat veškeré volné chvíle a tím přichází o motivaci vůbec cokoliv dělat nebo nad něčím přemejšlet. Tímto také dělají huličům špatnou pověst vymatlanců a vykouřenců, leč ne každý jsme stejný. Můžete si být jisti, že kdyby jste mně potkali na ulici neřekli by ste to do mně.
Tak jo zatím se mějte jdu ven podniknout zase jednu bezesnou noc.
Michal