La Vitae nuovaSepsáno minulého roku poblíž jara .. jsem rad že to stále platí:
Ve vlastním pekle dlouho dlel sám
a sobě ďáblem svou duši ohni v šanci dal.
Snad bylo to třeba a osud mě ved.
Dlouho jsem tápal a dlouho popel v hrudi měl.
Ve vší té bolesti, kdy vinil jsem svět.
Ve vší té touze, kdy jsem chtěl vrátit život zpět.
Ve všem tom smutku vzdal jsem se radosti budoucích skutků.
Pak po roce kdy, pozbyl jsem pýchy a vzdal se své hrdosti.
Po roce kdy, přiznal jsem své vlastní slabosti.
Po dlouhém roce kdy, ztratil jsem sebe.
Pak svitla naděje a zmodralo nebe.
Na konci te cesty jsem uviděl sebe.
Poznal jsem zbytečnost všech svých chmuru a uviděl skutečnost - Já dal žít budu.
Nevím proč a nechci znát jak, konečně vystoupil jsem ze stínu vlastních ztrát.
Nikdy se nebudu již stejně smát neb život je změna a jsem tomu rád.
Však děkuji bohu i všem svým svatým, že přežil jsem dobu, kdy mnohý duši ztratí.