monge (54/193/86)

Sám nejsi nic,
a nebýt sám je těžké,
ptáků je na sta,květů na tisíc
a všecky jsou hezké,
co jsi však mezi nimi
a rty nesdílnými?

Sám nejsi nic
a se svou marnou pýchou
jdeš pánem z Nemanic
nevlídnou líchou,
jsi černými hnán mračny,
spadlý list soběstačný.

Sám nejsi nic,
však s druhým srdcem síla,
a člověkem jsi ještě víc,
když srdce rozbušila
ozvěna touhy lidské
po sklizni harmonické.